Na tom našem dvorku - Záhadné šifry

Obracel tiskovinu zprava do leva, vzhůru nohama a opět lícem vpřed a vzad. Dělal to tak vehementně, že si toho povšimla i jeho sousedka babka Babánková, která znala dědu Zdvořáčka co by koumáka, který si poradil se záhadami všeho druhu. Dokonce byl natolik známý mezi tajnými špionážními agenturami, že přímo z hlavy dokázal rozluštit válečné depeše, psané na nacistickém šifrovacím stroji ENIGMA, posílané z ponorek německé námořní mariny.

„Co to tu sousede vyvádíte?“ Zeptala se postarší důchodkyně kmeta sedícího na lavičce pod starou lípou, třímajícího v ruce kromě knihy i silnou lupu.

„Študuji nový telefonní seznam sousedko a stojí to za to!“ Odpověděl děda Zdvořáček, aniž by přestal obracet různobarevné stránky. „Tady koukám, že ač mám pevnou telefonní linku téměř dvacet let, pro vydavatele této záhadné tiskoviny nejsem známý. Pod „Z“ nejsem. Tak pátrám podle jména a žasněte například pod „J“ je veden Jiří Bartoš, Jiří Pánek, Jiří Tolar, ale i Jiří Voráček… Václavové na tom nejsou o nic lépe.“

„To jsou mi věci pane Zdvořáček, na to abych našla telefon a adresu mé sestřenice, na to mi nestačí ani moje vyšší knedlíková a dívčí.“ Kroutila hlavou babka Babánková. „To mi připomíná ten vtip, jak se do blázince dostane slavný filmový režisér a žádal od primáře scénář na nový film. Aby se ho zbavil, dal mu lékař telefonní seznam, aby si zatím četl. Po týdnu si primář na svého pacienta vzpomněl. Našel ho sedět na posteli jak listuje v knize a pro sebe si povídá – to bude velkofilm, zatím tu jenom vidím osoby a obsazení.“

„Máte pravdu sousedko, tady na těch Zlatých stránkách se autor taky vyřádil a vydal je v mnohatisícovém nákladu, aby se široká veřejnost pobavila v tomto „slzavém údolí“. Shrnul celou záležitost děda Zdvořáček.