Nadání mistra Leonarda

Jeho nadání bylo prý božské a touha tvořit veliká. Umělcům se nestává často, že se stanou uznávanými a proslulými již za svého života. Leonardo se dožil ocenění své malířské práce se všemi poctami v docela mladém věku.

V jednom z největších pařížských muzeí - pařížském Louvru visí jeden z jeho nejznámějších a nejdokonalejších obrazů. Je to nesmírně ceněná podobizna Mony Lisy, portrét mladé dívky se záhadným, sotva rozeznatelným úsměvem. Od rána do večera láká velké množství zvědavých návštěvníků. Od té doby, co se vystavuje, byl několikrát poničen, několikrát dokonce ukraden. Dnes ho chrání dokonalé bezpečnostní zařízení. Dalším vynikajícím dílem tohoto malíře je obraz, o kterém jste možná ještě neslyšeli, ale když se s ním setkáte, uvědomíte si, že ho ve skutečnosti znáte. Jedná se o nástěnnou malbu Poslední večeře Páně. Vidět ji můžete v milánském klášteře Santa Maria v Itálii.

To, co Leonarda da Vinci provázelo jeho životem ještě kromě malování byla věda. Vědou byl docela posedlý, šíře jeho zájmů byla obrovská. Zabýval se mnoha obory, studoval architekturu, geometrii i matematiku, optiku, fyziku i biologii. Přitahovala ho astronomie, měl velmi dobré znalosti zoologie i anatomie. Pozadu nebyl ani v dalších technických vědách jakými jsou hydraulika a mechanika. Věnoval se zkoumání různých těles, snažil se popsat pevnost a pružnost různých materiálů. Bohužel, jeho skvělé myšlenky a nápady jeho současníky nenadchly a Leonardo se nesetkal s pochopením. Jeho poznatky lidé ocenili až v mnohem pozdější době.

Mistr Leonardo vynikal ještě v jednom oboru. Bylo jím válečnictví. Vždycky války odsuzoval, neměl rád násilí a touhu po moci, ale válečnou technikou byl dočista fascinovaný. Vyznal se v ní jako málokterý jeho současník. Dokonce si prý panovníci některých malých státečků u něho objednávali nové válečné zbraně. Jedním z jeho nápadů byl i těžký dřevěný tank. Vozidlo obrovských rozměrů s krytou střechou. Kola měla být spojená hřídelí a pohánět je měli lidé ukrytí uvnitř. Toto monstrum mělo být vybaveno i dělem. Dalšími jeho nápady byly například zápalné granáty a kulomety. Ty byly důmyslně vymyšleny, byly ale pro boj nepraktické. V tehdejší době byla práce s nimi jen těžko proveditelná a tak se v praxi nevyužívaly.

Dalším dobrým nápadem bylo vybavení pro potápěče. Už někdy kolem roku 1500 navrhl součástky pro usnadnění potápění. Zabýval se tím, jak člověku usnadnit pobyt pod vodou a navrhl potápěčské rukavice s plovací blánou a dýchací přilbu zhotovenou z kůže, kterou vybavil hadicí. Hadice měla volně plout po hladině pomocí korkového plováku.

Většina z mistrových popisů se nedochovala, ale představu o jeho myšlenkách získáváme třeba i z jeho nákresů a kreseb. K dispozici jsou poznámky i návrhy prvního padáku, primitivního vrtulníku a jiných létacích strojů. Ty byly jeho velkou vášní. Celých pětadvacet let se Leonardo da Vinci zabýval konstruováním jednoduchých létacích strojů, kteří měli letci pohánět přímo svou silou. Předcházela tomu dokonalá příprava v podobě pozorování letu ptáků a studia vzdušných proudů. Všechno doplňoval pečlivými výpočty a detailními kresbami. Asi nejznámější je létací stroj tvaru talíře, který pilot pohání pomocí pedálů. Ty uvádějí do pohybu jakousi vrtuli složenou z lopatek. Nakonec se vědci ale žádné z těchto vznášedel sestrojit nepodařilo a jeho nápady zůstaly jen zaznamenané na papíře.

Některé ze svých pozorování musel provádět dokonce tajně. Například vědecké ilustrace, ve kterých pečlivě zakresloval jednotlivé části lidského těla. Provedl řadu studií a z medicínského hlediska měl daleko větší vědomosti než nejučenější doktoři své doby. Anatomie ho velmi zajímala, ale musel být velmi opatrný, pokusy a studium mrtvých těl bylo tehdy zakázáno a přísně trestáno.

Jeho dobří přátelé tvrdili, že na světě neexistuje obor, ve kterém by Leonardo da Vinci nevynikal. Měl spoustu obdivovatelů, kteří si jeho zkušeností a vědomostí vážili. Z jeho vynálezů a myšlenek v dnešním světě upotřebíme jen málo, ale o přezdívce „božský Leonardo" ani dnes nikdo nepochybuje.