Nástroje smrti jako film
Nejlepší, co člověk může udělat, když si oblíbí nějakou knihu, je najít si příběh ještě jednou, tentokrát jako film. Chápu, že někoho to příliš neláká, ve filmu si nemůže představovat postavy tak, jako při čtení, ale přesto bych řekla, že film může něčím zaujmout. Přinejmenším se můžete bavit tím, že budete sledovat, jestli tvůrci zachytili vaše oblíbené scény tak, jak jste je viděli vy. Většinou se s nimi neshodnete, taková hra ale i tak stojí za to.
Proto jsem se dívala na první díl fantasy série Nástroje smrti - Město z kostí ve filmové podobě. Při čtení jsem si postavy kupodivu nijak zvlášť nepředstavovala, nemělo to pro mě žádný extra význam a radši jsem se zabývala akcemi Lovců stínů. Ve snímku však vzhled hlavních hrdinů hrál důležitou roli a musím přiznat, že tentokrát jsem byla plně spokojena.
Tvůrci zachytili všechno, co jsem si představovala a navíc se povedla i nevtíravá hudba dokreslující atmosféru, zajímavé filmové triky… Mohla bych ještě pokračovat, nemám však v úmyslu filmaře jen chválit. Některé detaily si předělali podle svého, co mi však nejvíc vadilo, byla scéna, kdy Clary bojovala proti svému prvnímu démonovi: vyhodila do povětří byt a přestože byla v centru exploze, vyvázla bez škrábnutí. Když nic jiného - zvláštní.
Film se stejně jako knižní předloha zabývá vztahem Clary a Jace, jen na něj neklade takový důraz. Příběh o to víc utíká, divák se dozví jen to nejpodstatnější, ale stejně shlédnutí snímku trvá přes dvě hodiny.
Poměrně zajímavě jsou natočené scény s démony. Podobně má také své kouzlo útok vlkodlaků, které už autorka knižní předlohy vykreslila celkem jako sympaťáky, zatímco upíry, kteří jsou v jiných dílech neodolatelně sexy, tady představuje jako jasné záporáky. Proč by jinak stali za únosem Simona?
Filmové bitvy většinou bývají pestrobarevné, aby se divák snadno vyznal, kdo proti komu bojuje. Tvůrci ale zapomněli na zažité zvyklosti, v Nástrojích smrti proti sobě stojí různě smýšlející Lovci stínů, jejichž barvou je neodmyslitelně černá. Nemáte nejmenší šanci od sebe rozeznat kladné a záporné hrdiny. A navíc - nikdo není ani černý, ani bílý, jako v normálním životě…
Nečekala jsem, že mě film tak zaujme. Některé scény byly na můj vkus až příliš brutální, ale celkově nemůžu nic namítat a už se těším, až uvidím druhy díl. Jen aby se tvůrci nezhoršili…