Nepilovské odpoledne v Muzeu Českého krasu
Každým rokem tradičně se v jednotlivých odděleních věnujeme četbě z knih, ale připomínáme se i známé spisovatele dětské literatury. Letos se nám to podařilo o něco dříve a to v závěru měsíce února. Muzeum Českého krasu uspořádalo v termínu 26. 2. – 1. 3. 2019 Nepilovské dopoledne pro děti základních škol. Připomnělo si nedožité devadesáté narozeniny hýskovského rodáka, spisovatele Františka Nepila. V tomto čase probíhal „Nepilovský týden“. Naše školní družina ve spolupráci s muzeem se mohla akce zúčastnit. Akci pro družinu pracovníci muzea udělali odpoledne.
Právě dnes, 27. 2. 2019 navštívily děti 3. a 4. oddělení (pouze z 3. B) Nepilovské odpoledne. Po příchodu do muzea nás přivítali pracovníci muzea – paní Lenka Stelšovská a pan Vlastimil Kerl. Děti hned přechází do místnosti věnované Františku Nepilovi, kde byly vystavené knihy, zapůjčené z městské knihovny. Bylo zde na 40 knih, které František Nepil napsal. Kromě toho i rodina zapůjčila různé předměty, které patří k památce spisovatele. Usedáme na židličky nebo na připravená místečka na zemi a začala beseda. My odpovídáme na různé otázky a připomínáme si život Františka Nepila. Prohlížíme si knihy, které napsal nejen pro děti, ale i pro dospělé. Přibližujeme si celou rodinu a procházíme si životem našeho známého spisovatele. Přečetli jsme si i ukázku z knihy „Pod lipami“. Prohlížíme si i fotografie malého Františka. Dovídáme se i mnoho zajímavostí z jeho života, třikrát mohl přijít o život. Když dospěl, bydlel v Praze, byl redaktorem, psal scénáře pro Spejbla a Hurvínka. Stýskalo se mu po přírodě, neboť své dětství strávil ve Výbrnici ve srubu. Proto si koupil chalupu ve Stradonicích. Miloval ptáčky, pozoroval je i dalekohledem a pak vznikla kniha „Zobáček mi namalujte červeně“. Vyprávění pokračuje i o jeho dceři Helence, která pracuje také v muzeu a ještě se stará o svoji maminku. Další knihu, kterou si připomínáme a čteme si z ní úryvek, je „Lišky, dobrou noc“. Pak jsme zhlédli zfilmovanou pohádku podle knihy „Já, Baryk“. Dále postupujeme do zadní místnosti, kde se snažíme nakreslit obrázek z toho, co jsme se dověděli. Nejlepší obrázky budou oceněny a vyhodnoceny. Snažíme se i o vyzkoušení starých psacích strojů a při tom jsme si zahráli na spisovatele. Každý napsal jednu větu a vznikl nám příběh. Na závěr se podepisujeme na památku do kroniky. Odpoledne uteklo jako voda a nám se z muzea ani nechtělo odejít. Děkujeme muzeu za umožnění této odpolední akce a věříme, že zítra, až přijde první oddělení, bude také nadšené. Děkujeme.