Nový přírůstek u mandrilů
Aktuálně zde mohou návštěvníci vidět deset jedinců tohoto pestře zbarveného afrického primáta. Nejmladším přírůstkem je dvouměsíční sameček, který je příkladně odchováván svou matkou.
Mládě se narodilo 15. června třináctileté samici, která odchovala už několik mláďat. Malý sameček je tak v péči zkušené matky, je tedy velký předpoklad, že bude dalším úspěšně odchovaným mládětem. Návštěvníci ostravské zoo mají možnost matku s mládětem a ostatními členy skupiny pozorovat v pavilonu primátů, v tomto období asi hlavně ve venkovním kruhovém výběhu, který prošel v loňském roce výraznou rekonstrukcí. Zde se také mohou těšit i na komentované setkání, které probíhá každý den v 11:00 hod.
Ostravská skupina mandrilů čítá aktuálně deset členů. Kromě samice s nejmladším mládětem ji tvoří chovný samec (*2003), druhá chovná samice (*2006) a dalších šest mláďat narozených v letech 2012 až 2016. V nejbližším období bychom se mohli dočkat ještě jednoho přírůstku – nejstarší dcera samice, matky nejmladšího samečka, je poprvé březí. Samice primátů se péči o mláďata učí pozorováním starších samic ve skupině. K tomu měla mladá samička několik příležitostí, takže věříme, že sledováním své matky i druhé samice při předchozích odchovech získala cenné zkušenosti, které zakrátko zúročí. Vzhledem k tomu ale, že se jedná o prvorodičku, nemusí odchov svého prvního potomka zvládnout, což není nic neobvyklého. I v přírodě nezkušené samice často odchovají až druhého, třetího potomka.
Chovatelé do odchovů mláďat (nejen primátů) zasahují jen minimálně, ve většině případů to nechávají na samicích (rodičích). U primátů se snaží minimálně zasahovat i do života sociální skupiny, kde panuje přísná hierarchie. Přirozeně fungující skupiny a přirozené odchovy mláďat jsou pro mezinárodní záchovné programy ohrožených druhů stěžejní.
Samci mandrilů patří mezi nejpestřejší primáty a obvykle váží okolo 30 kg, největší samci mohou mít až 50 kg, samice váží do 15 kg. Samčí špičáky dosahují značné délky velikostí srovnatelné se špičáky velkých kočkovitých šelem. Pohybují se po zemi i v korunách stromů. Stromy používají i k přenocování. Žijí ve velkých rodinných skupinách. Jejich přirozenými predátory jsou levharti, šimpanzi a krajty. Zbytkové populace mandrilů se vyskytují v primárních, sekundárních a příbřežních lesích afrického Kamerunu, Konga (Brazzaville), Rovníkové Guinei a Gabonu. Jsou ohroženi úbytkem jejich přirozeného prostředí a lovem pro maso. V Červeném seznamu jsou zařazeni v kategorii zranitelný (Vulnerable). Počty zvířat v přírodě nejsou známé, je ale nezpochybnitelné, že populace klesá. Chov mandrilů v lidské péči tak bude mít stále větší význam a nakonec se může stát poslední možností, jak tento druh primáta uchovat pro další generace.