O diskriminaci
Obvykle se tam dostanu až večer, kdy u vjezdu končí služba zaměstnanců security. S oblibou sleduju, jak nasedají do tmavého služebního automobilu a pomalu projíždějí parkovištěm, aby zastavili u supermarketu a nakoupili si na další den.
Popojedou ke dveřím cestovní kanceláře, auto zastaví a vystoupí muž, sedící na místě spolujezdce. Vezme za kliku, spokojeně přikývne, uvelebí se opět ve voze a kolega ho popoveze ke vchodu do papírnictví, kde se celý výjev opakuje. Následuje lékárna, zdravá výživa, cestovka číslo dvě, květinářství a kadeřnictví.
Vozítko dorazilo ke smíšenému zboží vietnamských prodejců. Řidič zpomalí, krokem projede těsně kolem dveří, ve výjezdu z parkoviště se otočí tak těsně, že málem škrtne o závoru a podle zdi areálu osazenstvo vozu zkontroluje zbývající obchody: masnu, lahůdky, nehtové studio a prodejnu oken. Spolujezdec u každých dveří vystoupí a rázně bere za kliku.
Na konci své cesty zastaví automobil před supermarketem, posádka vystupuje a vchází do obchodu. Není co sledovat, následuju je dovnitř a myslím si cosi o diskriminaci cizích prodejců.