O našem zvláštním kocourkovi
Měli jsme doma kocourka, byl ještě takový menší, i když za chvíli už dospělý. Jednalo se o takový zvláštní typ. Narodil se naší kočce v červnu. Už odmalička byl něčím jiný. O kocourech se říká, že nechytají myši a prohánějí kočky. Ten náš byl pravý opak. Myši chytal odmalička, jelikož žijeme na vesnici, tak k nim měl snadnější přístup než kočky z města nebo panelákové kočky. Ani ženské pohlaví moc neproháněl.
V tom byl trošku odlišný od jiných kocourů v jeho věku. Dokonce asistoval svojí mamince i při porodu. Taky nezvyklá záležitost. Také jsme zažili taky jeden zvláštní zážitek, nebo jak bych to měla nazvat. Prostě za naší kočkou a tím pádem jeho maminkou dolejzalo ze začátku asi pět kocourů, do finále vydrželi jenom dva. Dokonce se vetřeli až k nám na dvůr, což byl risk, protože máme ostré psy. My jsme je vyháněli a oni utekli k nám na půdu.
Tak jsme to nechali být s tím, že vylezou a půjdou pryč. Sice vylezli a jeden šel pryč, ale ten druhý tu zůstal a šel otravovat naši kočku. Kocour se na to nemohl dívat, a tak šel bránit svoji maminku. Ale ten cizí kocour ho najednou začal bít. To kočku naštvalo a zmlátila toho cizího kocoura, až utekl.