Od dětí z Berouna medvědům

Vojta, Kuba s Matějem

Vojta ráno vzbudí bratry a bručí: „Brum, brum, o čem se vám zdá. Tak to tedy hodně ruším, co? Ale já přišel s dobrou zprávou! Bráškové, my máme dnes narozeniny! Vstávejte, lenoši! Máme nejlepší dárek, co jsme kdy dostali. A k tomu nám ještě i děti ze Závodí z družiny upečou dorty.“ Děti z družiny pečou dorty, zdobí a připravují se na narozeniny našich medvíďat. „Jen dva prstíčky tam strčíme, pak to celé vylížeme. Květo, Květo. Prosím, jenom kousek.“ Ale ne, to přeci nejde, vždyť jsou to dortíky pro médi. Pánové, čtyři dorty. To nedáme. Jeden dort by nám určitě stačil. Matěj bručí: „Tak každý bude mít jeden a o jeden se rozdělíme.“ Nastal čas, kdy měli dostat bráškové dorty. A pak ten nejhezčí dárek. A už to jede. Ten nejkrásnější dárek je zde. Otevírají se dveře a místo maminky a tatínka, vystoupí Česká televize, fotografové a mezi nimi i paní starostka. A přichází další a další lidé, až nakonec řekl Matěj: „Já jdu spát, žádný dárek, žádný náš adoptivní otec pan Chaloupek, ani maminka a ani tatínek. Ale pozor! Tu najednou přijíždí černé auto s velikým vozíkem a na autě napsáno: „Pan Chaloupek“. Jupí! Křičeli asi hodinu a vůbec si nevšimli, že z šedého vozíku, do kterého není vidět, vystupuje tatínek Vok a maminka Kateřina. A to bylo radosti. A již jdou i ty dorty. Tedy pardon – Školní družina Beroun – Závodí. Děti nám nesou dorty a piškoty, jablka, med, hrozno a ještě hodně a hodně dobytek na zub. A ještě něco. Z toho šedého auta, do kterého není vůbec vidět, vystupuje něco malého, chlupatého, roztomilého a huňatého do hněda. To je váš nejmladší bráška a ona vaše …Vždyť ona ještě nevylezla? A už leze a mává, piškotová barva, hnědé oči a kouzelný pohled. Je to vaše nejmladší ségra. A už se jenom slavilo. Jedli se dorty a jeden dort jim opravdu nechali. A víte komu? Nuž přeci těm nejmladším sourozencům.

Autor: Adélka Vrbková, Šárka Chomická – SOVY, ŠD Beroun – Závodí

Příběh medvěda

Kdysi dávno žili v lesích u vody dva medvědi. Jmenovali se Vok a Kateřina. Jednoho dne se jim narodili tři medvíďata a jmenovala se Dub, Břízek a Lusk. Krásně se jim žilo. Ale jednoho dne, časně zrána odešla k vodě bez rodičů. Tam ucítila krásnou vůni masa a šla za ní. Bum! Sklapla klec, byli zavření. Klec se zvedla, a najednou jela jinam. Hle, vedle nich jede jiná klec s tátou a mámou. Když dorazila do cíle, naklonil se k nim nějaký pán a praví: „Budeme jim říkat Kuba, Vojta a Matěj. Ten pán, který je pojmenoval si je vzal domů. Druhý den je vzal do lesa. Mířil na ně nějakou zbraní. To není zbraň, to je kamera. Řekli si, že se s tím nějak poperou a s těmi jmény také. A také se dočkali. Každým rokem k nim chodily děti a nosí jim dort. Letos již po čtrnácté. Ale neustále vzpomínají, že žili s tátou a mámou.

Autor: Veronika Benechová – SOVY, ŠD Beroun – Závodí

Medvědům je 14 let

Jednoho dne, když se konečně Kuba vzbudí, zjistí, že Vojta s Matějem si už hrají venku. Vzpomenou si, že je pátek 10. ledna, ale že své narozeniny slaví až v pondělí 13. Tuší, že za nimi přijdou děti ze školní družiny a že budou mít dorty. Hned se s tím všude chlubí a všem to říkají: „brum, brum..“ Uplynulo několik málo minut a hoši si tak trochu povzdechli: „Co když ty děti za námi nepřijdou, a my nakonec nebudeme mít ty dobré dorty jako každý rok“. „Ale nebojte se,hoši, děti zcela určitě přijdou a přinesou dobrůtky.“ Říkala paní ošetřovatelka. A skutečně, děti dorazily a bylo tady na Městské hoře veselo. Přinesly dorty, každý navíc nějakou tu dobrůtku. To ale byla oslava. Tak zase za rok.

Autor: SOVY – Školní družina Beroun – Závodí

Medvědí kluci slaví narozky

Když měli Vojta, Kuba s Matějem 14. narozeniny a dostali dorty, tak je všechny snědl jenom Vojta. Nezbyl ani kousíček. Kuba a Matěj se rozzlobili a začali honit Vojtu po výběhu. Ale Vojta byl rychlejší a utekl jim. Kuba a Matěj ale byli zase chytřejší. Použili zkratku, ale Vojta uhnul a skočil do bazénku. Zapomněl však, že v bazénku nebyla voda a že byl vypuštěný. Rozmáznul se na dně bazénu. To ale byla rána! A tak ho nakonec chytili. Všechno dopadlo dobře, když kluci zjistili, že se v pelíšku schovává ještě jeden dort.

Autor: Ondra Hána – SOVY, BEROUN – ZÁVODÍ

Dort pro medvědy

Jednoho lednového dne, kdy to vůbec nevypadalo jako zimní měsíc, měli medvědí kluci Vojta, Kuba a Matěj narozeniny. Přesně to bylo 13. 1. A bylo jim již 14 let. Každým rokem pro ně děláme v družině každé oddělení dorty. Nejinak tomu bylo i nyní. Jeden den děti udělaly dorty a hned druhý den po obědě a po skončení vyučování vyšly na Městskou horu. Víte proč? Protože nesly těm našim večerníčkovým klukům pamlsky, ale hlavně ty dorty. A kdyby je nechtěli, tak si je raději sníme sami. Ty byli krásné! Vyšplhali jsme na Městskou horu a jdeme přát našim chlupáčkům. Tak kluci, tady máte dortíčky, přejeme vám dobrou chuť a k vašim narozeninám, jenom všechno to dobré. Paní ošetřovatelka od nás přebírá dorty a krmí naše kamarády. Ty si ale šmakují! Asi jsme to udělali dobré.

Autor: Natálka Radilová – SOVY, ŠD BEROUN – ZÁVODÍ

Méďové

Naši kluci medvědí,
ty snad ani nevědí.
Narozky dnes slaví,
dortíčky si dají.
Přijdou děti z družiny,
kluci rychle ožijí.
Už se na ně těšili,
aby si je dnes užili.
Už je znají od mala,
když je hora vítala.
Už jsou tady 14 let,
kdopak by to řek.
Spokojení tady jsou,
každý den tu laškujou.
Všichni sem k nim chodíme,
dobrůtky jim nosíme.

Autor: Kolektivní dílo Sovy, Školní družina Beroun - Závodí