Odlet vlaštovek

Byla jedna mladá vlaštovka a měla jméno Ela. Jednoho dne se vzbudila a najednou …..stromy jsou holé, žížaly a brouci jsou pryč. Ela rychle letěla do hnízda, aby oznámila tu novinu. Maminka s tatínkem si toho též všimli. Maminka oznámila: „Blíží se podzim!“ „Co to je podzim?“ diví se Ela. „To je takové roční období, kdy my vlaštovky odlétáme za potravou a teplem.“ Řekl tatínek. „Ahá,“ odpovídá Ela. „A kdy vyrazíme na tu cestu za potravou a teplem?“ Tázala se Ela. „Asi už dnes.“ Říká tatínek. Maminka přikyvuje hlavou. Ještě chvilku na sbalení pár věcí a můžeme letět. Po chvilce na sbalení věc se naše rodinka vydává na cestu. Letí a letí a najednou…pif, pif! Nějaký blázen střílí po vlaštovkách. „Poleťte, ať nás nezasáhne,“ strachuje se maminka. „To je normální, že po nás střílí?“ Diví se Ela. „Ne, normální to rozhodně ne, ale dobrodružství tu zažiješ,“ odpovídala máma. „Hmm… nevím jak dál,“ řekne tatínek. „Zeptáme se pana ježka,“ řekla Ela. Sletí dolů a zeptají se a ježek odpoví: „Tady tudy k těm stromům. Ale pozor, je tam orel.“ Jo ten zlý! Překvapivě odpovídá tatínek. No tak na shledanou. Opatrně obletěly orla, až tam konečně dorazily. A v Africe se krásně slunily a užívaly sluníčka. A žily spolu šťastně až do smrti.

Autor: Nina Petráňová, Veverušáci – 2. oddělení ŠD