Osm let je moc
„Jsem studentem gymnázia!“ zní to prestižně a každý, komu se tím pochlubíte, vám bude závidět a přesvědčí vás, abyste mu objasnili divné číslování tříd. Když chodíte do kvinty, tak je to jako která třída na normální škole? Dobře si to s přihláškou na gympl rozmyslete. Před jejím podáním jste moc nadšení, než abyste všechny získané informace dokázali posoudit bez euforie.
Návštěva dne otevřených dveří není všechno, ale v žádném případě není od věci na akci pořádanou vaší vysněnou školou vyrazit. Pokud je to aspoň trochu možné, vezměte s sebou rodiče. Ono přeci jenom vyzní trochu jinak, když se na detaily budou vyptávat oni a ne vy.
Zúčastněte se ukázkových testů, jděte na přednášku o způsobu výuky a požadavků na uchazeče o studium, nebojte se diskuzí s učiteli. Uděláte si o nich (možná) obrázek. Stejně (nebo ještě důležitější) je rozhovor se studenty. Z vlastních zkušeností můžu tvrdit, že se pravděpodobně nedozvíte skutečnost. Studenti, které potkáte na chodbách, mají většinou instrukce, do nichž patří chválit ústav do nebes. A nesmíte ani zapomenout na jejich strach, aby se jim učitelé nemstili, kdyby si našprtaný chvalozpěv poupravili.
Co mám možnost sledovat, o skutečném průběhu hodin se nedozvíte zhola nic ani na ukázkových hodinách. Její název je všeříkající, cílem je nalákat co nejvíce uchazečů o studium, kteří ale nemají nejmenší šanci se dozvědět, jak to na škole chodí. U vchodu do budovy si kupte program pečlivě nacvičeného divadelního představení – režie: vedení školy; účinkující: žáci nedobrovolně vybraných tříd.
Pokud toužíte po zprávách co nejbližších pravdě, s důvěrou se obraťte na absolventy, kteří už dávno nemají co ztratit a o škole (snad) budou mluvit upřímně. Narazíte na dva, nebo tři tábory. První velice kritický: osm let na gymnáziu je moc a kdyby znovu měli možnost se tam přihlásit, stejnou chybu by už znovu neudělali. Druhý, stejně početný si školu vychvaluje: nic lepšího je nemohlo potkat a určitě by do studia na ní šel znovu. Nejméně početný se vyjádří neutrálně. Buď má dokonale flegmatickou povahu, nebo nechce na svou docházku vzpomínat (a vás vyděsit), případně má na školu stále nějaké kontakty a není si jistý, odkud by mohl přijít útok.
Zní to jako gangsterka?
Učitelé jsou (stejně jako ostatní lidé) mstivý živočišný druh. Jakmile se někdo jen nepatrně vymyká (a zdá se, že by jim mohl – byť nevědomky – uškodit), snaží se ho zničit.
Taková varování by se mohla zdát přehnaná. V prvních letech studia na osmiletém gymnázium určitě nenajdete ani nejmenší náznak, že by se něco takového mohlo opravdu dít. Proč by ale potom tolik studentů přestupovalo na jiné (konkurenční!) školy, nebo se dokonce radikálně vracelo zpět na základku? Bezdůvodně by to přece nedělali!
Pravdu odhalíte až teprve relativně krátce před maturitou. Ideální čas pro krizové období, kdy pedagog zcela pozbývá zbytků autority. Určitě nebudete sami, kdo něco takového zažije. Znám dost studentů, kteří po letech právě takovou situaci přiznávají.
Jestli máte v okolí šestileté gymnázium, neváhejte a přihlašte se na něj. Šest let je tak akorát.