Osmičko, Tys mi zavařila!
Milá Osmičko,Tys mi ale zavařila! Možná si to ani neuvědomuješ, je to Tvoje vlastnost, ale stejně Ti to mám za zlé. To jenom na začátek, abys věděla!Co myslíš, kdo si má pamatovat, že jsi vlastně dvojka na třetí?! Já teda rozhodně ne. I když bych asi měla – už kvůli matikářce…
A co když jsi Ty sama na druhou? To taky není nic hezkého – taková šedesát čtyřka! Běda Ti, jestli se zase objevíš v testu v kvadratické rovnici!
Doufám, že si to uvědomuješ, jak jsi ve skutečnosti složité číslo. Podívej se na sebe: jsi osmička a hned jak si lehneš na bok, je z Tebe nekonečno. Jo, v penězích by ses mi tak líbila, ale jinak? Třeba v takové nerovnici řešené graficky, tam už je to horší – a hlavně se nedá použít uzavřený interval tam, kde jsi napsaná jako nekonečno.
A to není všechno. Nejen v matematice člověku znepříjemňuješ život. Víš, že je v jazycích za šedesátiprocentní úspěšnost trojka? Ale uvědomila sis, že šedesát čtyři procent je mnohem lepší? A že v tom máš prsty zase Ty? – Tentokrát jsi tu na druhou.
Když už se bavíme o té matematice, znáš tu početní úlohu s názvem „Králičí problém“? Začátkem třináctého století ji vymyslel jistý italský matematik. Zadání je dokonale jednoduché – na začátku máš párek králíků, kteří mají mladé, za měsíc máš už dva párky a každý pár má dva mladé, ti mají zase dva mladé, kteří mají zase dva mladé a tak pořád dokola. Teď jsi představ, že všichni ti králíci žijí nekonečně dlouho a každý měsíc máš od každého páru dva mladé. Kolik jich budeš mít který měsíc? Jen hezky počítej… Napovím Ti: vždycky je to dva na druhou. Další měsíc je to dva na třetí; pak dva na čtvrtou; dva na pátou… až do dvou na nekonečno. Vidíš, i v tomhle králičím problému jsi – přinejmenšm třikrát.
Dokonce se musíš objevit i tehdy, když Tě vůbec nikdo nečeká a jsi vlastně nevítaný host. Věř mi, stalo se mi to: jdu do knihovny pro čtení na Vánoce a co nevidím. Z auta s nepřehlédnutelným nápisem POMÁHAT A CHRÁNIT (za kterým se skví číslo 158) vystupují dva muži. Uznej, že dokážeš kazit náladu! Člověk nemá pomalu co číst a v knihovně se zrovna musí něco stát! No uznej přece, že jinak by sem nepřijeli Tvoji kamarádi s pouty!
Tak mě napadá, že Ty jsi vlastně dokonale všude! Dokonce i ta pouta jsi Ty. A dost, jdu domů – copak mám čas čekat, až Tvoji kamarádíčkové zase odjedou?!
A zase se na mě šklebíš. Pro změnu v podobě pavouka. Jdu ho nakrmit. Pak napsat úkoly a třeba stihnu ještě napsat kamarádce, co že to vlastně při té osmé hodině říkala o osmém srpnu.
Bože, to je práce! Uvědomila sis, že na to, abych to všechno stihla, abych potřebovala nekonečno času? Neuvědomila, já Tě znám! Než se zase někde objevíš, drahá Osmičko, zamysli se nad sebou!
Nic ve zlém, jenom taková rada pro takové číslo, jako jsi Ty.
Tak se měj, Osmičko a doufám, že Tě dlouho neuvidím.