Osmnácté narozeniny Kuby s Matějem

Je pátek 12. 1. a ve škole skončilo vyučování. Děti školní družiny po včerejší přípravě na oslavu medvědích narozenin se nemohou dočkat. Tak rychle na oběd, obléknout, vzít dorty a drobné dárky a spěchat na Městskou horu. A opravdu to tak bylo. Ve 13 hodin odchází děti z družiny na Městskou hru za svými kamarády medvědy – Kubou a Matějem. Po příchodu k medvědáriu se všichni diví, že hoši nikde nejsou. Divíme se, že na nás nečekají. Vždyť jsme jim to vzkázali. Chvilinka na odpočinek, vydýchání a připravení. Pak se řadíme a za nedlouho vyrazíme k dolejšímu vchodu, kde určitě na nás bude čekat paní ošetřovatelka. Jdeme oznámit, že jsme zde a že naše oslava, kterou jsme pro Kubu s Matějem připravili, může začít. Paní ošetřovatelka nám jde naproti, ale sama. Medvědi nikde. Po společném pozdravu se stal zázrak. Hoši jakoby slyšeli, že jsme za nimi přišli a pozvolným krokem nám jdou naproti. Všichni se scházíme na našem známém místečku, naši oslavenci, ale i my. „Tak hoši, přišli jsme za vámi, s družinou ze Závodí a chceme vám popřát k těm vašim osmnáctým narozeninám jenom všechno dobré, a abyste nám tu dlouho zůstali.“ Po těchto slovech pod doprovodem kytary s naší vychovatelkou Martinou, všichni zpíváme naši oblíbenou píseň, Medvědi. Po skončení nastává doba krmení. Paní ošetřovatelka přebírá dort od 4. oddělení a hoši si opravdu na něm pochutnávají. Po chvilce je pryč. Potom ochutnají dort Veverušáků, dětí z 2. oddělení. Ale jak je vidno, sice chutná, ale hoši jsou již nasycení. Nevadí. Paní ošetřovatelka od nás přijímá pamlsky – dorty a od dětí 1. oddělení i ovocnou kytici, aby jim to mohla schovat, až budou mít zase chuť. Chvilinku si s hochy povídáme, ale pak se již musíme rozloučit. Ještě odnášíme s paní ošetřovatelkou další dárky, které pro ně přinesli jednotlivci z oddělení. Veverušáci ještě k dárkům předávají knihu veršů a několik obrázků. Na úplný závěr si zazpíváme ještě několik písní a pak se již loučíme a odcházíme zpět do družiny. „Tak hoši, hodně zdraví!“