Otto Wichterle

V roce 1913 se v rodině známého podnikatele z Prostějova narodil kluk jménem Otto. Jeho tatínek se jmenoval Karel a největším koníčkem pro něho byla chemie. Od pokusů ho neodradilo ani to, že v mládí, když ve škole prováděl pokus s kyselinou sírovou, došlo k jejímu vystříknutí, následkem kterého oslepl na jedno oko. I malý Otto byl už jako malý velice zvídavý a chemie ho bavila ze všech předmětů nejvíc. Když dochodil školu, bylo jasné, že ve studiu chce pokračovat a po maturitě odjel do Prahy dál se chemii věnovat. Nejvíc ho zaujal úplně nový obor -makromolekulární chemie. Pracoval na vývoji umělých hmot. Jeho úsilí zastavila druhá světová válka, gestapo mělo podezření na nedovolenou činnost v odboji, zatklo ho a několik měsíců věznilo. Otto Wichterle už musel být opatrnější a naplno se začal zabývat syntézou umělých vláken v Baťových závodech ve Zlíně. S velkou zvědavostí sledoval zprávy amerických kolegů o pokusech s nylonem a podařilo se mu dokonce najít metodu, jak z něho táhnout a spřádat vlákna. Válka skončila a objevily se první výrobky z původního českého materiálu - silonu. Byly vyvinuté podle Wichterlových patentů a měly široké využití. Dámské punčochy, různé tkaniny, chirurgické nitě, rybářské vlasce i struny. Jejich výroba byla natolik žádaná, že se začaly vyrábět ve velkém měřítku. Wichterle ale pilně pracoval dál. Během náhodného setkání s jedním neznámým očním lékařem vznikla myšlenka, vyvinout materiál, ze kterého by se daly zhotovit kontaktní čočky. Sestrojil zařízení zvané čočkostroj, přišel na nápad, jak čočky do požadovaného tvaru odlévat. K výrobě použil polyhydroxyetylmetakrylát - průzračný gel podobající se želé. Zajímavostí je, že čočkostroj byl sestrojen z dětské stavebnice Merkur, dynama z jízdního kola a transformátoru. Dnes si ho můžete prohlédnout v Národním technickém muzeu. V 70. letech československý stát ale licenční smlouvy neopatrně a nevýhodně prodal a naše hospodářství tím připravil o miliony dolarů. Otto Wichterle dál zůstával skromným člověkem, hlásil se k demokracii, v dobách, kdy pracoval jako poslanec dokonce odmítl pobírat za tuto činnost plat. Říkal o sobě, že je hlavně vědecký pracovník. V roce 1990 byl zvolen předsedou Československé akademie věd a na jeho počest se dokonce jeho jménem jmenuje i jedna z planetek.