Otvírání studánky
Již po několikáté se setkáváme všichni společně na tradiční akci, kterou je „odemykání studánky“. Nejinak tomu bylo i dnes, 22. 5. 2015. V naší družině otvíráme studánky v květnu. Vždy na jaře po zimě je vyčistíme, upravíme, a když již je krásně, jdeme odemykat.
Ne jinak tomu bylo i dnes. V březnu vyčistily a upravily studánku děti z druhého oddělení. V dubnu ke konci se za studánkou vydal i turistický kroužek, poopravil okolí a dnes 22. 5. jsme vyšli všichni – ŠD i ŠK. Po jedné hodině odcházíme směrem k nemocnici a společně s námi i nastávající dvě paní vychovatelky Markéta a Anička. Zhruba po dvaceti minutách jsme v cíli. Studánku vůbec nepoznáváme. Kolem dokola je zarostlá a ozeleněná. Je vidět, že jaro je tu v plném proudu. A to je dobře. Slézáme ke studánce a nasloucháme, abychom věděli, jak to bude vypadat. Připomínáme si, jaký význam studánky vůbec mají. Jsou to mnohdy a mnohde jediné zdroje pitné vody. Krom lidí tato naše studánka jistě slouží, ale i její odtok pro zvěř, která v lese žije.
Odemykání studánky je pro dětí slavnostní obřad. Letos jsme si vyslechli v podání Markéty a Aničky pohádku „O kouzelné studánce“. Studánka v pohádce totiž očarovala zlobivé děti, které ji ničily a znečišťovaly. A pak, když se podívaly do studánky, zjevil se jim medvěd. Dlouho nemohly děti pochopit, čím to je. Až na to přišly, studánce se omluvily a při pohledu do studánky se již nic nedělo. Děti se polepšily a vše bylo v pořádku. Po přečtení se ujímá slova Nina Petráňová, která nám zarecitovala verše Josefa Václava Sládka – „Znám křišťálovou studánku“. A pak již přichází slavnostní okamžik. Maruška Hirnerová a Verunka Veleva odemykají studánku za doprovodu nás všech se slovy: „Odemykám, odemykám studánku, abych měla vodu do džbánku“. A studánka je odemčena. Popřáli jsme studánce klid, hodně vody, hodné lidi, aby jí nikdo neubližoval a mohla sloužit ke svým účelům. Potom se již řadíme a společně odcházíme nazpět ke škole a pokračujeme v další činnosti. Studánka je odemčena a život jde dál!