Paracelsus - Trochu doktor a trochu čaroděj

Malý Philippus se pravděpodobně narodil 11. listopadu roku 1493 ve Švýcarsku. Velmi brzy bylo jasné, že kluk bude sebevědomý, nebude mít rád porážky a tvrdě si půjde za svým životním cílem.

Věřil si dokonce tak, že si nechával říkat Paracelsus. Bylo to proto, aby všem dokázal, že on není o nic méně nadaný, než proslulý římský encyklopedista a věhlasný lékař Celsus. Paracelsus byl skutečně výjimečným a chytrým studentem. Cestoval po Evropě, sbíral zkušenosti, pozoroval, jak se v jejich různých jejich částech léčí. Prošel velkou řadou univerzit. a mohl srovnávat. Vzhledem ke své komplikované povaze si většinou při studiu pěkně „zatopil". Odmítal přijmout staré lékařské spisy, které byly do té doby používané, kritizoval léčebné postupy svých starších kolegů. Hrdě se hlásil k tomu, že znalost u doktora je hlavně jeho zkušenost. Nemůže pacientův stav posoudit pouze podle nějaké zastaralé příručky. A rozhodl se, že své zkušenosti bude sbírat postupně, bude hodně cestovat, setkávat se s lidmi a využívat mocné síly přírody.

Při svém putování po světě se neobával oslovovat lidi, které běžný doktor příliš neoslovoval. Nebo možná, s nimi nechtěl ztrácet čas. Tuláci, cikáni, žebráci, tito lidé měli k přírodě blízko a Paracelsus to věděl. Za svou konkurenci nepovažoval lazebníky, čarodějnice ani porodní báby. Naopak byl vždy rád, že se s ním o své zkušenosti podělili. Byl lékařem, ale hlavně alchymistou. Někteří v něm viděli čaroděje. Podle jeho slov neexistovaly pro lidské tělo jedovaté látky. Paracelsus odhadl, že za vším stojí poměr těchto látek. Ve správné kombinaci je možno k léčbě používat i rtuť nebo zvířecí a rostlinné jedy.

Jeho odpůrci z řad lékařů nechápali úspěchy tohoto podivného člověka. Chvílemi jim připadal jako šílený. Jakoby pozbyl rozum. Pacientům předepisoval například amulety. Sám je navrhoval, věřil v moc drahých kamenů i v sílu znamení zvěrokruhu. Byl přesvědčený o tom, že příroda je tak mocná, že některé vážné nemoci dokáže léčit jen s malým přispěním sama.

Přicházeli za ním studenti s prosbou, aby je vyučoval a z jeho hodin odcházeli zmatení. Postupem času bylo patrné, že Paracelsus se do svého poslání ponořil tak, že se mu totálně stíral rozdíl mezi medicínou a čarodějnictvím. Pohrdal latinou, tehdy jediným a neotřesitelným jazykem učenců a přednášel ve své mateřštině - němčině.

Představoval si, že celý lidský organismus je propojen s vesmírnými silami, všechno, co se děje ve vesmíru se odráží i na nás. Přišel na to, že účinné léky si může vyrobit sám v laboratoři pomocí zárodků choroby. Mor prý léčil tak, že nemocnému přimíchal do chleba jeho vlastní infikované výkaly.

Paracelsus si ze své přezdívky „bombastický" nic nedělal. Bylo mu jedno, co si o něm kolegové lékaři myslí a on na oplátku s potěšením urážel je. Dokonce během mnoha svých přednášek pálil lékařské svazky uznávaných učenců.

Celý svůj život prožil ve skromnosti, žil v podstatě jako tulák. Neúnavně sepisoval dílo, které nakonec vyšlo až po jeho smrti. Podle legendy ho prý najatí vrazi otrávili. Není ale vyloučeno, že si svůj konec způsobil sám, protože byl v neustálém kontaktu s jedy.