Pašijový týden díl 1. - Od pondělí do pátku
Tak se nazývá týden, který začíná hned po Květné neděli a končí Velikonočním pondělí. Křesťané si v tuto dobu připomínají poslední dny Ježíšova života, jeho smrt na kříži a jeho vzkříšení. Název pašijového týdne je odvozen od latinského slova „passio", v překladu znamená utrpení Ježíše. Tyto dny věřící věnují tiché památce a lítostí nad jeho utrpením.
Podle tradice by se mělo jíst jen jednou denně a to většinou polévku s chlebem, případně brambory s mlékem. Tradiční je i pojmenování jednotlivých dnů v týdnu.
Modré pondělí (říkalo se mu i žluté) - Z různých zdrojů se dovídáme i různé informace. V některých pramenech se uvádí, že tento den byla zapovězena práce. Kostely se zdobily modrým nebo fialovým suknem, svěcené kočičky se zastrkávaly za kříž nebo svatý obrázek. Jinde se zase dočteme o velikém svátečním úklidu, bílení chalup a úpravy zahrádek. Dětem začínaly jarní prázdniny.
Šedivé úterý - Do božího hodu zbývalo pět dnů. Kdo zapomněl vymést pavučiny, měl dnes poslední šanci.
Škaredá středa - V tento den je zakázáno se mračit. Kdo se na Škaredou středu zamračí, zůstane mu to a bude se mračit po celý rok. V tento den se jeden z Kristových učedníků, Jidáš, na Ježíše škaredil a zradil pro třicet stříbrných. Svůj skutek potom neunesl a oběsil se na stromě. V chalupách se vymetaly komíny, odtud také název Sazometná středa.
Zelený čtvrtek - Aby si člověk zajistil zdraví po celý rok, měl jíst jen zelenou stravu. Hospodyně připravovaly salát ze zelí, přidávaly první zelené bylinky, pampelišky, vařil se špenát a hrách. Lidé si konečně po dlouhé zimě mohli zpestřit jídelníček a nabrat sílu z prvních čerstvých výhonů. Kdo se nebál ranního chladu, mohl si zdraví zajistit tím, že si dopřál koupel v ranní rose. Další lidová pověra říká, že na Zelený čtvrtek je třeba sníst před východem slunce pečivo namazané medem a budeme chráněni před vosími žihadly a hadím uštknutím. V tento den se naposledy v kostelích rozezněly zvony a varhany. Potom umlkly až do Bílé soboty. Říká se, že „odletěly do Říma". Zvonky se symbolicky sundávaly i domácím zvířatům.
Velký pátek - Den, kdy se drží přísný půst na znamení hlubokého smutku. Den ukřižování Krista. Velký pátek je spojený se spoustou pověr. Jedna z nich praví, že se země otevírá a vydává své poklady. Takové místo najdeš podle modravého světýlka nebo kvetoucího kapradí. Chceš malý tip? Podle pověstí se u nás na Velký pátek otevírá např. památná hora Blaník. Aby se ti země na konci tvé cesty skutečně otevřela, vezmi si s sebou do uzlíčku posvěcené vajíčko a třikrát s ním poklepej na zem. Napřed uvidíš úzkou štěrbinu ze které vychází záře. Teprve potom ti bude otevřena cesta k pokladům. A dbej rady zkušených, nitro země se otevírá jen na velmi krátký čas. Naber, co z pokladu uneseš, ale dvakrát se raději nevracej!
Tento den se nesmělo se hýbat se zemí, rýt, orat ani okopávat. Také bylo zakázáno si cokoli půjčovat, dotyčná věc mohla být očarovaná a do domu přinést zlo. Poměrně rozšířený byl zvyk předení pašijových nití. Kdo měl oděv ušitý spředenými nitěmi v tento den, byl chráněn před zlými duchy a uhranutím. Kvůli ochraně před nemocemi se ještě před východem slunce křesťané vydávali k potoku, kde se omyli vodou. Mnohdy se pamatovalo i na domácí zvířata a symbolická koupel se dopřála i jim. Mladá děvčata stírala rosu z obilí, aby byla ochráněna před ostrými slunečními paprsky.
K Velkému pátku se váže i jeden hluboce zakořeněný zvyk. Z úcty k matce zemi se lidé půdě poklonili, poklekli na kolena a políbili ji. Země je pro nás nenahraditelná.