Pašijový týden díl 2. - Od bílé soboty po bílou neděli

Bílá sobota - Je den vzkříšení a poslední den půstu pašijového týdne. Celý dům musí být hezky uklizený a připravený na neděli. Když se prý zametalo novým koštětem, ve stavení se udržel pořádek po celý rok. A pokud hospodyně zametala zrovna při zvonění kostelních zvonů zajistila si, že se ve stavení nedrželi švábi a jiný hmyz.

Před kostelem se tradičně vysvětil oheň vykřesaný z křemene. Někdy se mu říká „Jidášův oheň". Udržoval se zvyk, že v tento den se doma uhasilo ohniště, vyčistilo se a potom je hospodyně znovu zapálila uhlíky z posvěcených ohňů. Ohořelá dřívka se stloukla do křížků a pokládala se na pole a zahrady, aby zajistila dobrou úrodu, popelem se posypala louka. Stromy se zatřesením větví probouzely z dlouhého zimního spánku.

Byl tu konec půstu, pekli se velikonoční beránci, sladké kynuté mazance, boží milosti a vykrajované pečivo, kterému děti říkaly hnětýnky. Pečivo v podobě sladkého beránka má v našich krajích dlouhou tradici. V chudých rodinách, kde si nemohli dovolit opravdového beránka, nahrazovali maso sladkým moučným pokrmem. Jidáše jsou kynuté pečivo tvarované do spirál nebo spletených provázků, mají připomínat provaz, kterým se Jidáš oběsil.

K obědu se na Bílou sobotu připravovala polévka z čerstvých rostlinek, např. kopřiv. Na sváteční stůl patřila velikonoční nádivka připravená z vajec, uzeného masa, housky, koření a zelených bylinek. Podávala se s bramborem nebo chlebem. Jedlo se maso kůzlečí, králičí i drůbeží. Nechyběly různé druhy sladkých i slaných placek, koláče, klobásy a jiné pochoutky. Přišel den radosti a nové naděje.

Chlapci se vypravili pro vrbové proutí, pletli z něho pomlázky, děvčata vařila a zdobila vejce. Název Bílé soboty je pravděpodobně odvozen od bílého roucha, které měli na sobě čerstvě pokřtění věřící.

Neděle - Boží hod velikonoční - Hned zrána všichni spěchali do kostela, aby si nechali vysvětit sváteční pokrmy. Posvěcené jídlo se jedlo přímo v kostele nebo pod širým nebem. Lidé se podělili se zvířaty, pár drobečků dostal sad, zahrada i voda, aby se zajistilo zdraví, síla a dobrá úroda. Boží hod je největší slavností křesťanského světa. Každý pospíchal oslavit Ježíšovo vzkříšení.

V tento den je podle tradice zakázáno pracovat, rodina se schází u slavnostního stolu. Hospodář měl milou povinnost rozkrojit vařené vejce a každému dát rovný díl. Pokud by se stalo, že by některý člen rodiny zabloudil a nemohl najít cestu domů, stačilo si jen vzpomenout, s kým jedl o Velikonocích vejce a najde bezpečnou cestu zpět.

Červené (Velikonoční) pondělí - Přišel den koledy a koledníků. Je tady pomlázka, mrskut, mrskačka, koledování, pamihody a kdo ví, kolik ještě názvů tato tradice s sebou nese. S Červeným pondělím je spojeno veliké množství zvyků a tradic. Je jich tolik, že se místo od místa v naší republice liší. Někde chodí hoši s tatarem, jinde s karabinou, mrskáčem, žílou nebo korbáčem. Velikonoce jsou také svátky přicházejícího jara. Lidé byli rádi, že překonali těžké zimní období a znovu nadešel čas hojnosti.

Pomlázka pochází od slova omladit. Chlapci obcházejí domy, chodí za děvčaty na pomlázku, „vyšlehají" je čerstvými proutky. Podle tradice děvčatům tím zajistí zdraví a plodnost. Říkají při tom velikonoční vinšování. Vyšlehaná děvčata chlapce odměňují pentlemi a různě zdobenými vejci. Vejce jsou symbolem nového začínajícího života. Říká se, že dívka, kterou nikdo nevyšlehá do roka uschne. V některých krajích se muži i ženy polévají vodou, aby si zajistili svěžest. Všude vládne veselí, stoly jsou svátečně prostřené, pečou se sladké tučné pokrmy na znamení hojnosti.

Dnes jsou Velikonoce důležitou kulturní, církevní a společenskou akcí hlavně na vesnicích. Baví se při nich lidé bez rozdílu věku a uvědomují si, že hlavním součástí těchto svátků je udržování tradic. Tradice by jsme si měli chránit a udržovat je.

Bílá neděle - Přichází první neděle po Velikonocích a bílou je nazývána podle křesťanů, kteří v tento den naposledy oblékají bílý šat.