Pejsek

Zatím se bavilo kopáním do oblázků a sbíráním mušlí, ale teď zvedlo hlavu. Dopadal na něj stín urostlého muže, prodávajícího plyšová zvířátka na baterky. Dítě chvíli stálo před krabicí, kde právě pobíhal takový pejsek. Doma je měli taky, jenomže bez svítících očí. Těmhle sice svítily tak divně zeleně, přesto se rozhodlo hračku koupit.

Muž si dítě bedlivě prohlížel. Cenil zuby ve zvířecím úsměvu a sotva znatelně pokýval hlavou. Když hračku ukládal do krabičky, pohladil ji po hlavě a cosi tiše zašeptal. Teprve pak ji dítěti podal. Ještě dlouho se za odcházející postavičkou díval a byl spokojený. Dítě se ani jednou neohlédlo…

•••

Chlapeček položil plyšového pejska na noční stolek. Dnes bude spát vedle něj. Naposled ho pohladil po hlavě a podrbal za ušima. Teprve teď mohl klidně usnout.

Probudilo ho výhružné zavrčení u ucha. Na břiše mu sedělo něco těžkého; na tváři cítil horký dech. Chtěl se svalit z postele, ale neznámá síla ho držela na místě. Nevěřícně otevřel oči. Možná doufal, že se mu to všechno jenom zdá.

Pejsek neseděl na nočním stolku, ale u něj na posteli. Zvětšil se. Už nebyl pohyblivá hračka, oči mu mrtvolně svítily a z huby kapaly provazce slin. Chlapec to nechápal. Jak by tohle mohla udělat obyčejná hračka?
Nemohl přemýšlet a ani se pohnout. Věděl, že se musí pokusit nějak zachránit a přesto… zaslechl tichý smích. Pootočil hlavu směrem, odkud vycházel. Stál tam muž z pláže. Ten muž z pláže, který mu hračku podal. Zle se na něj šklebil a něco si mumlal s očima upřenýma na psa…