Pes a kočka - studnice příběhů

Pes na houpačce

Když jsem byla malá, tak jsem vymýšlela samé, dle mého už dnešního dospěláckého názoru, hlouposti. Jednou takovou bylo i to, že jsem dávala sedět psa na houpačku, na klasickou dětskou houpačku. Taky jsem ho chtěla rozhoupat, ale náš pes se tak klepal ze stresu, že jsem to udělala jenom asi dvakrát a víckrát ne, protože jsem ho nechtěla trápit.

Jak jsem chytala kočku

K nám domů chodila cizí kočka. Asi nikomu nepatřila, protože k nám chodila hlavně na jídlo, ale pohladit nebo chytit se nikomu nedala. Byla mourovatého zbarvení. Já jsem rozhodla, že ji chytím a pak si ji necháme. Máma mě od toho odrazovala, protože prý ji nechytím. Byla totiž strašně moc plachá. Ale já se rozhodla, že mně se to podaří. Jeden večer k nám zase přišla po střeše. A to byla moje chvíle. Nenápadně jsem jí dávala jídlo, a když se přiblížila, tak jsem ji drapla za packu a tahala ji k sobě. 

Byl to docela boj, ale podařilo se mi to. Ona byla chuděra úplně vyplašená, protože my jsme pro ni byli cizí lidi. Tak jsem ji jen tak tak udržela, přinesla ji domů, ostatní kočky na ni nedůvěřivě koukaly a ona pochopitelně na ně. Rychle jsme jí dali mléko, aby se uklidnila a trochu ochočila. Ona teda po počáteční nedůvěře začala pít. Když dopila, tak se přikrčeně a vyděšeně dívala okolo sebe. Ostatní kočky přišly k ní a začaly ji táhnout po celém domě. Tak nejdřív ji dotáhly k nám na gauč, což bylo celkem vtipné. Ona si tam chudák sedla a čekala, co se s ní bude dít. Pár dní jsme ji nechali v domě a pak už běhala i po dvoře a zahradě a už to bylo všechno v pořádku.