Podle kalendáře…
Máme prosinec, to bude zima jak v psinci. A už se ženu pro kabát s kožešinou, rukavice pro jistotu dvoje a do kozaček extra teplé ponožky, jako stvořené pro tohle počasí. Sotva jsem vyšla z domu, je mi vedro. Zatoužím dokonce po slunečních brýlích a možná si s sebou radši vezmu i krém na opalování. Vracím se domů. Výměna garderoby je nezbytná.
Kabát putuje opět do skříně, bez ponožek určitě přežiju a tenká jarní bunda bohatě stačí. I boty musí podstoupit zásadní změnu. Při pohledu do botníku na celé čáře vítězí sandály. S veselým pohvizdováním vycházím z domu.
Nevšímám si opovržlivých pohledů, které mi na nohy vrhají ostatní chodci. Jeden z nich si dokonce neopustil ani uštěpačnou poznámku: „Ráno byly dva pod nulou!“ Usmívám se – ráno možná, ale teď je pravé poledne. Jdu dál a na kolemjdoucí se dívám stejně opovržlivě, jako oni na mě. Po celém městě se rojí lidí v kabátech až na zem, kozačkách po kolena, na hlavách až do očí naražené teplé pletené čepice a pro jistotu ještě překryté neprodyšnou kapucou. Co budou dělat, až bude dvacet pod nulou?
„Sandály?“ Kamarád si mě nevěřícně měří. Krčím rameny: „Vždyť je teplo…“ Jen tak mimochodem si všimnu jeho oblečení. Klasicky zimní, byť ne tak extra hřejivé, jako většiny ostatních.
„Na to že je prosinec, je vážně celkem teplo… ale sandály?“ Pochybovačně mlaská.
Myslím si svoje. Podle kalendáře má být zima. Dokonce i astronomická zima už začala. Proč zbytečně sledovat, jak je venku – a každé ráno se tím zdržovat – když stačí podívat se po kalendáře a hned je jasné, co si dneska obléknout?
Máme zimu. Ať žije zimní garderoba!