Pohádka o slavném knedlíkovém království

Zde svým poddaným laskavě vládl král Houskový Knedlík IV, s královskou rodinnou.

Na hradě z hovězího masa, uvařeného v tom nejjemnějším koření, trůnil a rozhlížel se po okolí. A bylo se na co dívat. Na vedlejším talíři měl svoje panství baron Knedlík, Špekový řádně omaštěný a obložený hradbou z kysaného vařeného zelí, na níž se jako patníky vyjímaly vepřové škvarky a cestičky tam byly sypané smaženou cibulkou. Baronka Knedlíková Plněná Uzeninou, hrdě nošená na stůl se špenátovým protlakem, ochuceným česnekem, nenechala dopustit na svého syna von Knedlíka Plněného Houbovou směsí, při čemž považovala za samozřejmé, že jej ožení s dcerou Houskového Knedlíka IV. A tím jej dostane na trůn knedlíkového království, pokud bude král Houskový Knedlík IV. snězen k obědu s koprovou omáčkou, v závodní kuchyni jednoho nejmenovaného podniku. Že se tomu tak stane, bylo téměř jisté, protože se tento akt potupné popravy, již objevil na týdenním jídelním lístku, který byl rozvěšen na všech nárožích v podniku a objevil se i na vnitropodnikové počítačové síti v kolonce z Naší závodní kuchyně.

Královna Bramborový Knedlík v roštěné na houbách ronila slzy, až omáčky na jejím talíři, zdobeném pomněnkovým dekorem z karlovarského porcelánu, kvapem přibývalo. Sama byla předurčena k sejití z tohoto světa jedlíky, pouze o dva dny později a již dnes se na ni strávníkům sliny jen sbíhaly.

A princezna ? Ovocný kynuty jahodový Knedlík, sypaná tvarohem, v cukrovém hávu, se závojem z rozpuštěného másla, byla celá bledá, jen jahodově červené tváře jí prosvítaly sněhobílými záclonami závoje.

Marně ji těšil její bratr princ meruňkový knedlík, že: „Nebude tak zle. Ještě je možnost se vyhnout tomu nejhoršímu. Jenom to chce přemýšlet !“

Princezna, Jahodový knedlík si vedla svou: „Nebude možno se vyhnou zlému osudu. Naše budoucnost je tímto zpečetěna. Rodina barona Špekového knedlíku se bude snažit opanovat naše království za každou cenu. Nás snad nikdy nic nezachrání od úplného konce.“

V tom se ozval dvořan Krupicový Knedlík, který byl rádcem královské rodiny, „ Pane králi Houskový Knedlíku IV. a ctěná královská rodino. Bylo by tady ještě jedno řešení,“ na okamžik se odmlčel. Všichni přítomní z knedlíkového království napjatě poslouchali, co královský rádce Krupicový Knedlík vymyslel.

Napjaté ticho sílilo, než dvořan Krupicový Knedlík, pokynul rukou, opsal jí široký kruh a ukázal na sever, východ, jih i západ. „Pozveme prince z dalekých zemí a změníme menu závodní kuchyně, s cílem – zařadit na jídelní lístek jídla z mezinárodní kuchyně.“

Všichni kolem užasli, souhlasili a potleskem přivítali jeho skvělý návrh. Do knedlíkového království se začali sjíždět princové z okolních království a zemí.

Na těžkém valachovy z pečených mas, se do turnaje přihlásil vévoda Duryňský knedlík. Když jel, po jídelně to jenom dunělo. A když ho vařili, tak ho neuhlídali převařili ho a on jim ztvrdnul. I myšlením byl tak trochu natvrdlý a nesl si svůj nos vysoko, jako by mu patřil celý knedlíkový svět.

Dále tu byl v kožených krátkých kalhotách hrabě Bavorský knedlík a opíral se o tuplák těžkého bavorského piva.

Z nedalekých Krušných Hor jako lázeňský host, se na podívanou dostavil švihák Karlovarský Knedlík a v ruce třímal ještě pohárek s teplou vodou.

I dvojčata Krkonošské Knedlíky nesměly scházet. Houby jim koukaly z kapes a měli je i za čepicí.

Ve výčtu zúčastněných by jsme mohli ještě dlouho pokračovat. Všichni se zapsali do turnaje o vítěze v souboji o spanilou princeznu Ovocný kynutý jahodový knedlík, vyzbrojeni osvědčenými zbraněmi – vidličkou a nožem.

Do turnaje se zapojil též syn barona Špekového Knedlíka, von Knedlík plněný houbovou směsí. Jako správný křupan si zvolil za zbraň polívkovou lžíci, kterou se oháněl z leva doprava a zase zpět. Všichni se snažili zaujmout to nejpřednější místo na jídelním lístku a v  klání zvítězit jak u soutěžní komise, tak u jedlíků v jídelně závodní kuchyně.

Vyhlášený turnaj rytířů se změnil v mohutnou bitvu. Ke slovu přišel i střelný prach, v podobě mletého černého pepře, soli, glutasolu, dalších bojových prostředků jako polévkové koření, kečup…. Byly jimi nacpány slánky, pepřenky a jiné nádobky na stolech jídelny. Nezapomnělo se ani na cukřenky, šlehačku a nádobky s citrónovou šťávou, octem a olejem.

Do zálohy se seřadily vojska bramborových šišek, noků, pagáče ….

Do předsunutých šiků vyrazily játrové, morkové, macesové knedlíčky v polévkách hovězích, kuřecích a dalších dle chuti strávníků.

Strategie boje měla několik základních fází

• předkrm
• polévku
• hlavní jídlo
• zákusky

Ke sledování bitvy byli přizváni novináři a další sdělovací prostředky. Dokonce byly připraveny přímé přenosy. Zvláště například z boje o největšího jedlíka švestkových knedlíků z bramborového těsta s mákem.

Bitva byla veliká odpovídající důstojnosti knedlíkového království. Kuchaři slavnostně oděni, s vysokými čepicemi v bílých zástěrách, se otáčeli okolo kuchyňských kotlů, ve kterých to bublalo, klokotalo a kypělo. Vše bylo připravováno, úhledně upravováno a servírováno na stoly, které se pod jednotlivými chody jen prohýbaly.

Jak to dopadlo? Vyhráli všichni, protože všem strávníkům velice chutnalo a ještě si dávali některá jídla přidat.

Kdo tomu nevěří, ať tam běží !!! Kam ? Do Chebu, do muzea na výstavu : Knedlík – Kloss – Knödel, aneb Knedlíkové nebe. Která zde probíhá od 28. srpna 2009 do 10. ledna 2010. S celou řadou zajímavých akcí.