Pohádky o Malé tlusté víle

Písničkář, básník, spisovatel a překladatel Jiří Dědeček napsal pohádkovou knihu, ke které ho inspirovaly jeho dvě malé dcery a zvláště pak jejich hračky. Ty mezi sebou vedou nejen zajímavé rozhovory a prožívají nečekané příběhy, mají i originální jména jako Prasisko, Trpaslo, Pardynka, Knedlík, Špinavý zajíc, Nastydlá rybička, Panáče a Tlustá víla. Jejich kamarádem je pak skutečný živý kocour jménem Šroubováček. Celá tato společnost způsobí řadu zázraků, objeví tajemství zakletého Prasiska, odkouzlí je a vznikne tak princezna Chroché, naučí Trpasla říkat R a nakonec se všichni smějí tak, že už snad nikdy nepřestanou.

Pohádky čte jejich autor a každý příběh doprovodí písničkou, reagující ve zkratce na předchozí událost. Pohádky vyšly v knize ilustrované Petrem Niklem, vydání audioknihy ve formátu mp3 se k této krásné výtvarné podobě hlásí.

Tři otázky pro Jiřího Dědečka u příležitosti vydání audioknihy „Pohádky o Malé tlusté víle“

Jak Vás napadlo napsat pohádkový příběh a kde jste bral inspiraci?

Měl jsem v rozmezí šesti let dvě dcery, Viktorku a Toničku. Myslím, že není větší inspirace nad čtyřletou holčičku, které žvatlá, zvědavě komentuje svět a oplývá bezbřehou fantazií. Poslouchal jsem, jak hovoří se svými hračkami, taky jsem si hrál, vyprávěl a vymýšlel. A najednou tu byly ty absurdní příběhy a já je musel zapsat, abych je nezapomněl. Na jednu z pohádek si ale už nevzpomenu, jmenovala se O zeleném prasátku. Obě dcery tvrdí, že jsem ji nikdy nedopovídal, protože jsem usnul.

Existuje i jevištní podoba této knížky?

Mně by se samozřejmě líbilo pohádky inscenovat, maličko jsme to i nakousli s Petrem Niklem, který je báječný performer a určitě by to uměl, ale nevím, zda nám to čas dovolí. Pokud ano, já bych chtěl hrát Prasisko.

Máte rád v pohádkách šťastné konce?

Mám velmi rád šťastné konce, dokonce bych řekl, že na nich trvám. Aspoň v pohádkách.

Audiokniha vznikla v režii Kristýny Žantovské. Vychází u Supraphonu ve spolupráci s Českým rozhlasem.