Pohádky o vlaštovkách

Vlaštovčí pohádka

Byla jednou jedna vlaštovka jménem Karlík. Léto uteklo jako voda a najednou je tu podzim. V tu dobu se vlaštovky normálně připravují na odlet, ale Karlík to nevěděl. A tak se jednoho ještě krásného dne vydal na výlet. Cestou potkal ostatní vlaštovky sedící na drátě. Najednou se zastavil a ptá se, proč tam tak sedí. Všichni se na Karlíka udiveně dívají a pak mu odpovídají, že nastal podzim a že se odlétá do teplých krajin. Karlík se lekl a velmi rychle odlétá zpět domů sbalit si své věci. Když vše udělal, velice rychle se zvedl a letěl do Afriky. Letěl, letěl, ale všechno bylo daleko těžší, než si myslel. Cestou do Afriky narazil na indiány a ty na migrující vlaštovky stříleli. Karlíka ovšem trefili do křídla. Karlík ještě pořád letí, ale bolest cítí. Na nejbližším ostrově si Karlík musí odpočinout, a proto usedá na větev. A okamžitě, když dosedl a rozhlédl se kolem, najednou spatřil své kamarády. A tak Karlík všechno zvládnul a cestou dohnal i své nejbližší.

Autoři: Skupina Javoráčci – 2. oddělení školní družiny, Beroun – Závodí

Vlaštovka Jessi

Byla jednou jedna vlaštovka Jessi a ta měla tak krásnou barvu černo modrou, ale bříško měla sněhově bílé. Kolem zobáčku jí svítilo několik červených peříček. Měla kamaráda Filipa, který byl moc a moc hodný. Skamarádili se spolu a byli nejlepší kamarádi. Možná, že byli ještě více než kamarádi. Za několik dnů se v hnízdečku Jessi a Filipa narodili dva krásní kluci. Jeden z nich byl zlobivý, druhý klidný a hodný. Zlobivý se jmenoval Alex a hodný byl Honza. Kluci rostli jako z vody, naučili se létat, rodiče je naučili i chytat hmyz. Krásné slunné počasí však náhle vystřídalo chladno a oni zjistili, že se blíží podzim. A co budou dělat, podivovali se kluci. Rodiče jim vysvětlili, že se nyní musí všichni společně sbalit, a společně s ostatními vlaštovkami musí odletět do teplých krajin. Tady totiž bude zima a oni by měli velký hlad. Nic by si nemohli ulovit. V Africe, kam se vydali, bude teplo a budou tam mít i dost potravy. A až se bude chýlit k další změně, zvednou krovky a odletí zpět. Tady již na ně budeme čekat my!

Autoři: Skupina Lískáčci – 2. oddělení školní družiny, Beroun – Závodí

O vlaštovce

 Žila, byla jedna malá vlaštovka Ivetka. Ta se narodila v létě nedaleko našeho domu. Byla hodně šikovná a tak se brzy osamostatnila. Když zjistila, že se pomalu a jistě chýlí ke konci léta, chtěla letět do teplých krajin. Asi si ani neuvědomila, jak bude náročná cesta. A jak tak letěla a letěla, začaly ji bolet křidélka. A tak si chtěla odpočinout, přistála a ostatní velké vlaštovky to ani nezpozorovaly a letěly dál. Když si vlaštovička odpočala a chtěla se zvednout a letět dál, najednou zjistila, že je tam sama. A co teď? Vždyť cestu nezná. Kolem náhodně letěl čáp, který malou vlaštovku Ivetku zahlédl. Sebral ji a letěli spolu do teplých krajin. Tam se Ivetka i čáp potkali s ostatními vlaštovkami. Ivetka ostatním vysvětlila, proč se tak opozdila a odpojila se. Za několik dní v teple, teploučku se všechno dalo do pořádku a Ivetka, když vše půjde podle plánu, se k nám zjara s ostatními zase vrátí. A my na ní budeme již čekat. Až nastane u nás jaro, podívejte se, jestli tu malou Ivetku také neuvidíte.

Autoři: Skupina Bukvínci – 2. oddělení školní družiny, Beroun – Závodí

O vlaštovkách

Končilo léto a vlaštovičky se chystaly odletět. Počasí se trochu již mění, teplo střžídá chlad a vlaštovky si sedají na dráty. Mezi nimi seděla jedna vlaštovka tak trochu jiná, papírová. Vlaštovky se divily, proč vypadá tak jinak. Byla barevná a na ni bylo napsán: Točivka, Rychlík a Šupajdilka. Poslaly ji tam tři děti. Eliška, Jiřík a Lenka. Vlaštovky se porozhlédly po okolí a po skupinách nabraly každý jiný směr. Odletěly, neboť se blížil podzim a to vlaštovky odlétají do teplých krajin. A papírová vlaštovka na drátu pořád seděla. A jestli jí již někdo nezničil, nebo déšť nerozmočil, tak tam sedí dodnes. Ostatní vlaštovky jsou již na svých zimovištích.

Autoři: Skupina Dubínci – 2. oddělení školní družiny, Beroun – Závodí