Pohádky z Berouna

Veverky Čiperky

Byly dvě veverky a ty celý podzim sbíraly žaludy a hlavně oříšky. Ostatním veverkám to bylo jedno a tak raději si hrály ve větvích na babu. Jeden takto podzimní den svítilo sluníčko a bylo 25°C. Veverky Čiperky sbíraly slupky od kaštanů a dávaly do nich vodu. A pak začala zima a veverky Čiperky si šly odpočinout od práce. A ostatní veverky též spaly, potom seč probudily a měly hlad. Přišly k veverkám Čiperkám a žádaly je o jídlo. Čiperky je nechaly najíst a ubytovaly se ve svém stromě. Na jaře se veverky přistěhovaly k Čiperkám. Od té doby se veverky bydlí společně a dělají věci společně. Někdy je vidíme u jezera na stromech, jak si hrají na babu nebo jak sbírají šišky, ořechy a žaludy.

Autor: Jenda Böhm, SOVY, Beroun – Závodí

Můj strom smrk

Před dávnými časy, v Železné Rudě, byla, žila jedna hospodyně jménem Marie. A ta časně zrána stala a šla pro krmení slípkám. Když se vrátila a otevřela sáček, tak hned to první semínko, které tam mezi ostatními bylo, krásně vonělo. A samozřejmě, že si ho Maruška vzala. Maruška se honem rychle oblékla, vzala si kabát a šla ven. Tam ji náhle jedna slípka klofla do palce. Maruška se lekla a upustila semínko. Maruška se smutkem odcházela do chalupy. Po dvou letech se šla Maruška opět projít po zahradě a tu najednou zakopla o malý stromeček. Podivila se, vzala nohy na ramena a utíká do chalupy pro konvičku. A tak Maruška zalévala stromeček každý den. I její děti ho zalévaly. A teď ho chodím zalévat já! Mám ho moc ráda a doufám, že on má rád i mne.

Autor: Veronika Benechová, Výři, ŠD Beroun – Závodí

Starý strom

Jednou zasadil jeden pán semínko. Postupem času pán zemřel. Tím pádem se o malý stromeček nikdo nestaral. Stromeček rostl a rostl a po celou dobu jeho života prožíval spoustu zajímavostí. Jednou ho chtěli pokácet na výrobu nábytku. Ale naštěstí k tomu nedošlo. Nebo si na něm chtěly nějaké děti udělat domeček. Jednou ho napadl lýkožrout, ale ochranáři se s cizopasníkem rychle vypořádali. Čas plynul jako voda a ze stromečku byl velký, statný starý strom. A jak tak život šel dál, netrvalo dlouho, a tento strom uhynul.

Autor: Adam Gürtler, SOVY, Beroun – Závodí

Ořech

Nejednou jsem zasadila s maminkou strom na naší zahradě. Pojmenovali jsme ho ořech. Když byl ještě malý, tak jsem pod něj dávala soušky. Vždycky jsem si myslela, že mi má rád. Jako protislužbu jsem ho za odměnu zalévala. Občas jsem ho zapomněla zalít a jako omluvu jsem mu zakopala pod jeho kořeny ořechy z jiného stromu. Za pět let se stal malého stromku krásný velký a statný strom. Ale jednou nás dva potkalo velké neštěstí. My jsme se s rodiči odstěhovali. Stromek byl obydlený veverkami a jedním strakapoudem. Dnes, když tam přijedeme, dává nám za odměnu oříšky. My jsme rádi a jsme kamarádi. Pozorujeme veverky i strakapouda.

Autor: Adéla Vrbková, Kulíšci, ŠD Beroun – Závodí

Život stromu

Bylo jednou jedno semínko a to se jednoho dne zakutálelo k silnici. Přišel vítr, a semínko zapadlo do jamky. Za nedlouho přišla velká voda a semínko zahrnula hlínou. Pak najednou z ničeho nic naskočil semínku klíček. A v tu chvíli přiběhly děti a semínko zadupaly. Ale semínko se zmátořilo, a za krátkou chvíli to již nebylo semínko, ale malý stromeček. Stromeček nejprve spatřil svět z výšky. Slyšel spoustu zvířat, co nikdy předtím neslyšel. A když vyrostl, tak se na něm uhnízdili ptáci. Řekli mu, že se nemusí bát, že mu nic neudělají a že mu nebudou ubližovat. A tak již nikdy nebyl sám. Ptáčci mu tam zpívali veselé písničky. Na podzim tento strom, který byl jírovcem, opadal a ptáci odletěli. Jírovec se připravoval na zimu. A zimu, tu přečkal v klidu a pokoji. A jestli ho ještě nikdo nepokácel, tak ho můžete vidět i dnes.

Autor: Zuzana Matějková, SOVY, ŠD Beroun – Závodí

Můj stromeček

Před mnoha a mnoha lety, žilo jedno semínko. Žilo v zemi a mělo mnoho kamarádů. To semínko se jmenovalo bříza. Nejlepší kamarád tohoto semínka byl malý červíček jménem Vilík. Zažili spolu hodně dobrodružství. Když se ze semínka stal stromeček, červík byl velice smutný. Už semínko nikdy neviděl.

Autor: Jakub Lukšan, VÝŘI, Beroun – Závodí

Život stromu

Bylo, žilo jedno semínko a to semínko zapadalo listím. Z listí se stal humus. A tak to semínko mělo živiny, začalo klíčit. Začala zima a klíček už měl deset centimetrů. Pak napadl sníh. Stromeček chytil rýmu. Ale zároveň mu ve sněhu bylo teplo. Na jaře zažil schovávání vajíček. Děti mu pomáhaly a nosily mu tam hnojivo. Ze stromečku se vyklubal velký jírovec. Teď na oplátku dává kaštany dětem, které jej sbírají pro lesní zvířátka do krmelce.

Autor: Martin Sokol, PUŠTÍCI, ŠD Beroun – Závodí

Můj strom

Jednoho dne jsem byla v parku a tak si říkám, že tam nejsou žádné stromy. V tu chvíli mi něco napadlo. Já mám přeci doma jedno nějaké semínko. Šla jsem domů a tam jsem semínko našla. Vzala jsem si ho a šla do parku zpátky. Jak tak jdu, tak si říkám: „Já se budu o ten strom starat.“ Tak jsem semínko zasadila. Ono tu prožívalo doteky hmyzu, slyšelo dětský hlas a křik. Měl to asi rád. Jednoho dne jsem zjistila, že se pomalu a jistě ze semínka klube stromeček. Za tři roky z něj vyrostl dospělý strom. Byl krásný, mohutný a moc se mi líbil. Slyšel ptačí zpěv, skákaly po něm veverky. Jednoho dne jsem zjistzila, že tam někdo zasadil další stromek. Byla to asi Anička. A tak si říkám: „Není tam ten můj stromeček sám, má vedle sebe kamaráda.“ Chodili jsme tam se všichni dívat a bylo nám tam dobře.

Autor: Kristýna Záveská, VÝŘI, Beroun – Závodí

O neznámém semínku

Jednoho dne zafoukal vítr a malé semínko spadlo na zem. Šla kolem jedna hodná holčička a toho semínka si všimla. Semínko vzala a zasadila ho do země. Semínko nakonec též zalila. Vůbec nevěděla, co je to za druh. Po pár dnech semínko něco ucítilo a zeptalo se: „Kdo to je?“ Cosi odpovědělo: „Já jsem žížala a koušu ti kořínky.“ Semínko odpovědělo, že až vyroste, tak bude velký strom a všechny zvířata se ho budou bát. A opravdu. Za pár let byl ze semínka strom, už byl pěkně velký a všichni se ho báli. A tak z malého semínka velký strom.

Autor: Kristina Becher, Šárka Chomická, Kačka Forejtová – SOVY, Beroun - Závodí

Lípa srdčitá

Jednoho dne zasadili lidé spoustu lip. Ten strom se jim všem tak moc líbil, že ho prohlásili za národní strom. Jeden strom z té doby dosud ještě žije a vypráví tuto povídku: „Když jsem byl ještě malé semínko a zapustil své první kořeny, cítil jsem takové divné lechtání. Zjistil jsem, že je to voda. Za chvíli jsem zase slyšel křik. Zeptal jsem se sám sebe, co je to? Řekl jsem si, že až budu větší, musím zjistit o se to tu dělo. O několik let později jsem byl už větší, tak už jsem viděl do okolí. Cítil jsem, že mi něco skáče ve větvích. To jsou veverky, které se mi tam nastěhovaly. Sbíraly si zásoby na zimu. O pár dní později jsem slyšel ten samý zvuk, jako když jsem byl malý a zeptal se jich, kdo to vůbec je? Jsme děti ze školní družiny a máme den stromů. Šly dál, když tu najednou do mě ťuká datel a začali si povídat svoje historky ze života. A tak si představte, že tato povídka je již známá po celém světě.“

Autor: Vojta Církva, VÝREČCI, ŠD Beroun - Závodí