Pohádky z družiny

O výru, který neviděl v noci

Byl jednou jeden výr, který byl hrozně osamocen. Je tolik osamocený, protože v noci vůbec neviděl a ve dne viděl krásně.  Jednoho dne se probudil a šel lovit.  Když dolovil a najedl se, usnul. V noci se probudil a…už zase nevidí. Říká: „To není fér, já vidím jen ve dne a v noci vůbec nemůžu lovit. Ach jo…“ Pak zase usnul a vzbudil se až ráno.  Už byl vzhůru a tak šel lovit si krásnou, teď zrovna najednou, kunu. Dal si oběd a pak se šel proletět.  To proto, že si chtěl hrát.  Jenže byl den a všechny sovy spaly.  A zase: „To není fér, já si chci hrát, ale je den a všechny sovy spějí.“ Tak letěl dál a viděl, že mu před nosem přeletěla sova.  Rychle letěl za ní, a když ji dohonil, tak se spolu skamarádili. A protože to byla holka, vzali se a žili spolu šťastně až do konce smrti.

Autor: Matěj Voldán, Veverušáci – 2. oddělení, ŠD Beroun – Závodí, Komenského 249

Pohádka o lese

Byl jednou jeden les, a v tom lese, žila spousta zvířátek.  Také tam rostla spousta léčivých rostlin.  Rostly tam plody.  Zvířátka se tam měla velmi dobře. Jednou kolem šly dvě děti. Věděly, že musí být potichu, aby zvířata nevyplašila. A protože byly potichu, uviděli tam: daňky, ptáky, také uviděly výra velkého, puštíka, sovu pálenou a kulíška.  Tak se rozhodly, že nasbírají maliny, ostružiny a borůvky. A najednou uslyšely nějaké dupání a štěkání. Děti se lekly a tu vidí myslivce. Dětem spadl kámen ze srdce.  Když přišel myslivec blíž, tak řekl: „Děti, co tady děláte?“ Děti praví: „My jsme šly na maliny.“ „Děti, jděte domů, je tu liška a mohla by vám ublížit. A také už se stmívá a pak bude tma.“  Řekl myslivec. „Já vás doprovodím.“ Tak je doprovodil. A maminka jim z toho, co nasbíraly, upekla koláč.

Autor: Kateřina Žáčková, 4. oddělení ŠD Beroun – Závodí, Komenského 249

Smutná liška

Byla jednou jedna vesnice Větrná Lhota. V ní žila, byla, liška Miliška.  Miliška bydlela v jedné velké pusté noře. Každý den chodila krást sousedovi slepice. Jenže soused nebyl takový velký dobrák a chytal lišky. Ale jak se říká, liška je mazaná. Miliška jednu noc šla si chytit nějakou slepici. Jenže soused už byl připravený a chytil lišku. Liška byla smutná. Když ji chytil, celý týden byla uvězněná. Přiběhla veverka a říká: „Neboj, hned tě vysvobodím,“ Veverka překousala klec a vysvobodila Milišku. Miliška od té doby byla šťastná.

Autor: Kateřina Ptáčková, 4. oddělení ŠD Beroun – Závodí, Komenského 249

O lvu, který byl v ohrožení

Byl jednou jeden lev, který se jmenoval Vojta. Jednou šel s rodinou na lov. Když už si obklíčili kořist, běžel lev rovnou do pasti. „Skříp!!“ Lev zařve. Tu najednou přijdou lovci a říkají: „To je ale pěkný kousek.“ Najednou přiběhne tatínek Vojty. Lovci řeknou: „Ale, ale, rovnou nám běží do pasti.“ Ale tatínek přeskočil past. Lovci se báli a raději utekli.

Autor: Františka Kaštánková, Veverušáci – 2. oddělení, ŠD Beroun – Závodí, Komenského 249

O vlkovi

Byl jednou jeden vlk. Jmenoval se Tasík, a byl moc hodný. Tasík chodil velmi rád na procházky. Jednoho krásného dne se rozhodl, že půjde do lesa. Šel a šel, až došel k vodopádu. Tam se posadil a nasvačil se. Potom šel dál. Náhle uslyšel výstřel. Velmi se lekl a utekl. Nevšiml si drátěnky, co tam ležela. Zamotal se do ní. Začal naříkat, vyl, ale nikdo ho neslyšel. Rozhodl se, že zavyje znovu. Kamarádi vlci už byli blíže a tak jej slyšeli. Přiběhli mu na pomoc. Zjistili, že drátěnku nedokáží překousat. Proto zavolali veverku. Veverka přiběhla, překousala drátěnku. Všichni pak rychle utekli do bezpečí.

Autor: Langmajerová, Pavel Stryk, Matyáš , Vojta Sudík, ŠD Beroun – Závodí, Komenského 249

Pohádka o lvu

Byl jednou jeden lev a ten bydlel v ZOO. Byl hodně malý, proto se mu všichni hodně posmívali. Ale našel se jeden lev, který ho chápal a nesmál se mu. Lvíček měl také směšné jméno, jmenoval se Smínka. Hodný lev Pabumu mu pomohl postavit domeček z klacků. Dělal, jako by byl Sminkův sluha. Předváděl, že je lví král Pabu. Smínkovi nosil maso a mával nad ním velikým listem, aby mu nebylo horko. Jakmile se mu někdo zasmál, tak na něj okamžitě, hrozivě zařval. A od té doby už si z něj nikdo nedělal legraci a byl tak oblíbený, že byl do konce v novinách na titulní straně.

Autor: Kristýna Trojanová, Veverušáci – 2. oddělení, ŠD Beroun – Závodí, Komenského 249