Pohádky z Vlašťovkiády

Jak se rorýs vydal na cestu až do Afriky

Jednoho dne se na jabloni objevilo velké hnízdo. Bylo velké a střapaté. A ke všemu ještě i opuštěné. Jednoho dne se tam objevil krásný rorýs. A nastalo září, což odlétají ptáci do teplých krajů. Tak se i rorýs musel vydat na velkou cestu do Afriky. Ale na rorýse čekalo velké nebezpečí. Jak tak letěl přes ostrov, stala se mu nehoda. Rorýs narazil do stromu. Okolo právě šel malý kluk jménem Pepa. Vzal rorýse do náruče a řekl: „Ty chudáčku!“ Vzal ho domů, doma se o něj postaral. Dal mu najíst a několik dnů, možná i měsíců se o něj staral. Nastal březen. Rorýs se s chlapcem Pepou rozloučil a odletěl zpět domů.

Autor: Skupina ROSTOMÍLKOV, 4. oddělení ŠD Beroun – Závodí (1. a 2. třída)

Kamarádi

Byla jednou jedna vlaštovka. Jak tak brouzdala po světě, potkala mravence. Skamarádila se s ním. Za nějaký čas se potkala s čápem, tak se také dali dohromady. Létají sem a tam a najednou potkali špačka. Dobře si porozuměli a řekli si, že poletí všichni společně do tepla i s dalšími vlaštovkami.

Autor: VEVERKOV – 4. oddělení ŠD Beroun – Závodí (1. a 2. třída)

Jak vlaštovky byly skoro v cíli

Žily, byly tři vlaštovky. Velice si rozuměly a společně spolu trávily veškerý čas. A protože se blížil podzim, připravovaly se na dlouhou cestu do Afriky. Když si již myslely, že se opravdu hodně ochlazuje, nastartovaly a letěly. Letěly dlouho předlouho, přes hory a doly, přes řeky a lesy, přes moře. Když se již blížily do tepla, několik málo mil od Afriky, narazily do věže. Popadaly na zem, a protože se jich nikdo nevšiml, zde zahynuly.

Autor: MRKVIČKOV, 4. oddělení ŠD Beroun – Závodí (1. a 2. třída)

O zvědavé vlaštovce

Znám jeden krásný les. Sem tam nějaký ten smrček, ale většina stromků je listnatých. V tom lesíku žila jedna kukačka. Byla moc zvědavá. Jednoho dne všechny kamarádky v lese se dohodly, že poletí na výlet. Zvědavá kukačka na ně křičí: „Kam letíte?“ Ony ji odpověděly: „Na jih, poleť s námi.“ Kukačka se zamyslila a řekla: „Tak jo, já poletím také s vámi.“ A letěla.

Autor: 3. oddělení ŠD Beroun – Závodí

Kamarádi

Byla jednou jedna vlaštovka a ta se jmenovala Lucka. Žila ve městě. Jednoho dne se vydala najít nějakou potravu. Uviděla rorýse a ptala se, jak se jmenuje. Rorýs odpověděl: „ Jmenuji se Pepa“. Navázali spolu krásné přátelství a kamarádství. Vlaštovka Lucka se zeptala rorýse, zda neví o nějaké potravě. Vím, odpověděl tichounce rorýs a odlétli společně na nedaleké pole. Tam se dosyta najedli a vrátili se na původní místo. Tam žili společně až do smrti.

Autor: 3. oddělení ŠD Beroun – Závodí

Odlet vlaštovek

Jednoho dne se slétly vlaštovky na dráty elektrického vedení. Seděly vedle sebe velice těsně, tlačily se k sobě, možná se i trochu vzájemně ohřívaly. Byly připraveny na odlet. Až na jednu vlaštovku, která tu chyběla a nebyla na dolet přichystána. A tak hejno odletělo bez ní. Vlaštovka tu zůstala sama. Začala létat sem a tam, asi je hledala. Letěla i do lesa. Tam našla moudrou sovu. Ta ji poradila, kam hejno letělo. Do Afriky! Ale vlaštovka nevěděla, kam letět. Sova jí poradila, kterým směrem hejno letělo. Upozornila ji, že jí cestou může čekat, mnoho nebezpečí, aby byla velmi opatrná. Vlaštovka i přes hrozící nebezpečí za nimi odletěla sama. Našla je. A tak to všechno dobře dopadlo.

Autor: 3. oddělení ŠD Beroun – Závodí

Jak čáp Emil onemocněl

Žili, byli dva kamarádi – čáp Emil a vlaštovka Karla. Každý den si spolu hráli a dováděli. Jednou jim rodiče řekli: „Už je čas odletět do teplých krajů.“ „Ale my nevíme, co a jak dělat,“ řekli vlaštovka s čápem. Dojdeme se zeptat sovy, ta ví všechno. A tak letěli. Sova jim řekla několik moudrých rad a také je upozornila, na co si mají dávat pozor. Na auta, špatné počasí, zlé lidi, dravce a hlavně se před cestou posilnit, aby měli hodně síly na cestu. Karla si nachytala hodně hmyzu, ale Emil našel pouze jednu rybu. „No, není moc hezká, ale sním ji. Ani mi moc nechutná.“ Ale jedl dál. Večer ho už začalo bolet bříško. A začal zelenat. Jeho maminka měla o něj strach, a tak poslala tatínka pro čapího doktora, Ten ho prohlédl a řekl, že je to vážné. Emila může zachránit pouze čaj z horské byliny, která roste až v Alpách. „Ale to je daleko“, řekla maminka. Ale to už Karla letěla. Byla malá, ale vytrvalá, a tak druhý den se vrátila i s horskou bylinou. Maminka mu uvařila čaj a Emil se brzy uzdravil. Tatínek přinesl Emilovi zdravou velkou rybu na posilněnou a za týden se dali všichni na cestu. „Tak ahoj na jaře,“ volala moudrá sova. „Ahoj“ – ozývalo se zdáli.

Autor: 1. oddělení ŠD Beroun - Závodí