Pohádky z Vlašťovkiády

Vlaštovka a její putování

Byla jednou jedna vlaštovka, která byla od malička zvyklá létat na malé vzdálenosti. Odlet do Afriky byla pro ni životní výzva. Jednou se zvídavě vlaštovka ptá své maminky: „Mami, proč musím letět do teplých krajin?“ Maminka odpovídá: „Protože bude málo potravy.“ „A mami, proč bude málo potravy?“ „Protože hmyz zalézá.“ „A mami, proč hmyz zalézá?“ „Protože bude zima!“ Jednoho deštivého dne se mnoho vlaštovek zvedlo a už odletěly. Malá vlaštovka také. Cestou se potkala s čápem, rorýsem a kukačkou. Pobavily se společně a najednou uslyšela vlaštovička ránu. Co se to děje? Čáp uviděl svou maminku, jak padá k zemi. Najednou v sobě ucítí nesmírnou bolest a cítí, jak i on padá k zemi. Dopadl tvrdě. Naštěstí do křoví, takže jej lovec neviděl, když sbíral oběti. Uběhlo pět minut a už se zase něco děje. Mezi zraněnými byla i vlaštovka. Vlaštovku někdo zvedl. Byl to hodný pán, který ji ošetřil, a vlaštovka mohla odletět. Zda cestu za teplem přežila, nikdo neví. Ale když přišlo jaro, a vlaštovky přilétaly zpět, nikdo z nás ji již neviděl.

Autor: Jenda Böhm, Ondřej Hána

Čtyři až sedm kamarádů

Čtyři nerozluční kamarádi – čáp, rorýs, vlaštovka a jiřička se rozhodli, že spolu odletí do Afriky. Čáp, který byl největší, vedl skupinu a rorýs ji uzavíral. Jiřička, která letěla tuto cestu poprvé, byla unavená a začala pozvolna klesat. Čáp ji zachytil na svá záda a letěli dál. Za nedlouho přistáli na pevnině. Za několik minut k nim přisedla vlha a začala se s nimi přátelit. Další část cesty za teplem letěla vlha s nimi. V Africe pak potkali slona s opičkou a tak jich bylo sedm. Prožívali společně mnoho legrace i dobrodružství. Jakmile nastalo u nás jaro, chystali se všichni na cestu zpět. Před odletem slíbili slonovi a opičce, že se zase vrátí. Rozloučili se a šťastně odletěli domů.

Autor: Lubina Forejtová, Dominika Lisá

Putování

Byla jednou jedna taková normální vlaštovka, která jako každá vlaštovka musí na zimu letět do teplých krajin. Tahle naše vlaštovka ale měla dobrou kamarádku vlhu. Tak se dohodly a letěly spolu. Letěly, letěly a náhle začaly mít hlad a musely si hledat nějakou potravu. Letěly přes pole, louky, pole, les a zase pole. Na jednom z polí hnojili zemědělci půdu. Vlha byla trochu víc lakomá, tak své kamarádce o tom neřekla. Vlha slétla na pole, které bylo čerstvě pohnojené, a nasbírala si hodně potravy. Protože se přejedla, naše vlha tam zemřela. Otrávila se. Vlaštovka to těžko nesla, ale musela letět dál sama. Vlaštovka měla více štěstí než rozumu. Jak tak letí, letí nad lesem, kde zrovna pytláci lovili ptáky. Náboj, který kolem ní proletěl, ji minul jen tak o centimetr. Přidala v rychlosti, ale asi po třičtvrtinách letu již byla vysílena a spadla do písku. Letěla totiž nad nějakou písečnou pláží. Chvíli tam ležela, ale měla opět štěstí. Našel ji tam nějaký pán. Byl moc hodný. Vzal si vlaštovku domů, dal ji najíst, napít a hlavně odpočinout. Když si trochu odpočala, vyrazila na další cestu. Letěla asi tak tři dny a tři noci a musela si znovu odpočinout. Slétla dolů k zemi a málem si sedla na nějakou lepící past. Protože byla chytrá, včas si to uvědomila a musela letět dál. Za krátko se dostala do cíle své dlouhé cesty. Odpočívala a odpočívala a pak se opět připravovala na cestu zpět.

Autor: Vojta Církva

Čapí princ

Bylo jednou jedno čapí princátko, které odlétávalo každým rokem před zimou s tatínkem a maminkou a čapím ochráncem do teplých krajin na dovolenou. Tento rok chtějí vyrazit na cestu až 10. října. Malé princátko se tak strašně těšilo, až rozbilo vázu. Stalo se tak několik málo hodin před jejich odletem. Princátko se celou dobu ptalo, když se se poletí. A tak se vydali na cestu a letěli prvním mrakem, druhým mrakem, třetím mrakem a najednou se tam objevil sokol. Ochránce se na něj hned vrhl, aby náhodou neudělal nic čapímu princátku. A tak potom letěli dál. Doletěli na místo. Ubytovali se, a zatímco maminka s tatínkem řekli švec, tak si princátko našlo pět kamarádů. Hrají si spolu, skotačí, až za krátkou chvíli maminka na princátko volá, že je večeře. Všichni se rozloučili a šlo se k večeři.

Autor: Natálka Kalinová

Zapomětlivá vlaštovka

Chystala se veliká zima a vlaštovky odletěly do teplých krajin. Jedna zapomětlivá vlaštovka nepostřehla, že její hejno odletělo. Zůstala sama v Čechách. Protože byla veselá, zaletěla si do lesa. Potkala vrabce, který se jí zeptal: „Jak to že si vlaštovko, neodletěla do teplých krajin?“ Vlaštovka se lekla a začala panikařit. Hned se tedy vydala dohánět svoje hejno. Když letěla přes Prahu, nabourala do vysokého paneláku. Po chodníku zrovinka šel pán s košíkem, do kterého spadla i ta naše vlaštovka. Pán se lekl a ihned odvezl vlaštovku na záchrannou stanici. Pán, který tam pracoval, vyzvedl vlaštovku do výše. Už, už vlaštovka vypadala, že zemře, ale nestalo se tak. V klidu doletěla do Afriky, kde si našla své hejno.

Výři – 2. oddělení ŠD

Daleká cesta

Byly jednou vlaštovky, a ty letěly do Afriky. Cestou tam viděly lovce, který střílel čápy. Čápi se spojili s vlaštovkami a letěli společně. Cestou o něco dál potkali vlhy, které se zapletly do drátů a uhynuly. Zbytek vlh se připojil k čápům a vlaštovkám. Potom spolu společně letěli a letěli, až dolétli do Afriky. Na jaře se k nám vrátili zpět, postavili si tu hnízda a vyvedli mladé. Když se pak přiblížil podzim, dali se opět všichni dohromady a vylétli zpět do Afriky. A tak šel život dál, rok co rok se rituál opakoval.

Autor: 4. skupina, 2. oddělení