Poslední den TÝDNE ČTENÍ DĚTEM
Končí i v naší školní družině. Dnes naposledy, ale ukončení s velkým překvapením. Každým rokem přichází k dětem do školní družiny osobnost, spisovatel, ilustrátor, aby si společně pobesedovali, ale aby i pozvaný host přečetl úryvek z oblíbené knihy. Stejně tomu bylo i dnes, ale s tím rozdílem, že osobnost, která přijala naše pozvání na akci, je šéfredaktorka Berounského deníku paní Petra Lišková. Osobnost, která je spjata nejenom s regionem Beroun, ale i s naším městem, a se Závodím. Paní Petra Lišková prožila své dětství v Berouně – Závodí, a chodila do naší školy osm let. O to větší radost z toho, že se k nám i tito lidé vrací.
Něco po třinácté hodině odcházíme společně z jídelny a pospícháme do školní družiny druhého oddělení, abychom náhodou něco nezmeškali. Ale ne, vzácná návštěva ještě nedorazila. Má stále ještě čas. A tak dobře naladění si ještě vyslechneme další kapitolu z Naschválníčků od Františka Nepila. Tentokrát šlo o stavění podsad na táborové stany. Pomalu dočítáme kapitolu a vzápětí se polehounku otvírají dveře družiny. Dovnitř vchází paní, která k nám asi patří. Nechá nás dočíst kapitolu, udělá několik fotografií a čeká. Ano. My jsme dočetli kapitolu a mezi námi vítáme paní Petru Liškovu, šéfredaktorku Berounského deníku. Rodačku z Berouna – Závodí, naši bývalou školačku a nyní tak významnou osobnost. I ona je mile překvapena prostředím, do kterého přišla a jak prozradila, velmi se na naše setkání těšila. Po krátkém úvodním slovu se dostává ke slovu i ona sama. Proč přišla mezi nás, o tom jsme všichni dobře věděli, ale paní šéfredaktorka si pro nás připravila i kapitolu z oblíbené její knihy, kterou je Kocour Mikeš od Josefa Lady. A aby to bylo opravdu tak, jak to má být, přišla do školy a její kapitola byla též ze školních lavic. A tak posloucháme a posloucháme, ani nedutáme a jsme spokojení. Vždyť četba, to je naše. Po přečtení kapitoly si ještě o knize povídáme a paní redaktorka nás upozornila na zastaralé výrazy, a myslela si, že nebudeme vědět, co znamenají. My ji však převezli. Tak například slovo almara, je přeci skříň. A tak po krátké diskuzi o knize a se dostáváme k další činnosti. Paní šéfredaktorka nám ukázala, co je vůbec v novinařině nejdůležitější. Umět udělat rozhovor, nafotit tázaného a pak vše zpracovat. Vybrala si za pomoci vychovatelek 6 dětí, se kterými vytvořila rozhovor. Nejprve jsme se představili, pak se nás ptala na knihy, které rádi čteme, co se nám nejvíce líbí a zda vůbec něco čteme. Byla mile překvapena, neboť každý z nás rád čte. Když vše skončilo, došlo i na naše dotazy. I my jsme měli zvídavé otázky, které nám paní šéfredaktorka ráda zodpověděla. Krásné odpoledne s knihou a vzácnou osobností se nám moc líbila a byla to taková krásná tečka za Týdnem čteme dětem.