Pracovní morálka
Volala mi nadřízená, jestli bych se u ní mohla zastavit. Ideálně ještě dneska, dost to spěchá, ale jestli se mi to nehodí, můžeme se dohodnout na zítra… Vyděsila jsem se. Provedla jsem snad nevědomky něco? Ne, ne. Jen mě chce poprosit o laskavost, na moje kolegy není vůbec spolehnutí, ale kdyby mě to obtěžovalo, pak samozřejmě…
Ale kdepak, to v žádném případě. Vyhovuje jí, kdybych přišla za půl hodiny? Ano? Výborně, tak tedy domluveno.
Dorazila jsem celá nervózní. Nabídla mi místo k sezení a stěžovala si na pracovní morálku ostatních: „V úterý mi psala SMSku vaše kolegyně, jak se na pokladně strašně nudí. Ve středu jsem se na pracoviště zašla podívat – na stěně visely dávno prošlé plakáty, vrátná seděla u stolu s kafíčkem a s kamarádkou hrála karty… Vy máte službu v sobotu, že ano? Vzala byste tam nové pozvánky a vylepila je?“
Přisvědčila jsem, to dělám běžně už od té doby, co mi to při zaučování řekla… Spokojeně pokývla hlavou a přátelsky se se mnou rozloučila. V sobotu jsem na pokladně našla přípis od nadřízené, ve kterém důrazně žádala všechny zaměstnance, aby při své službě vždy sundali neaktuální informace.
Týden staré letáčky vesele povlávaly v průvanu. Budu se o to tedy starat sama. Doufám, že mě nadřízená odmění příplatkem…