Předvánoční rozjímání

V dnešní době máme všechno na dosah ruky. Stačí sáhnout do regálu a do košíku položit úžasnou čokoládovou kolekci. Je na nás, jestli vybereme čokoládu naší výroby nebo zahraniční. Můžeme vybírat z tmavé, mléčné, bílé i míchané varianty. Toužíme po obalu v červené, stříbrné nebo zlaté barvě? Není nic jednoduššího! Také pod tropickým ovocem se regály doslova prohýbají. Banány, pomeranče, mandarinky a buráky dnes již nikoho neohromí. Na trh se tedy dostává méně známé exotické ovoce. Plody kaktusů, různé druhy sladkých melounů, pepino , mučenka. Velcí kupují luxusní pití pro velké, menší si vybírají z lákavého pití určeného dětem. Na trhu jsou šampaňská ve variantě pro kluky i holky, to znamená v modré a růžové variantě. Pokud sáhnete po opačné barvě, budete nejspíš za trdlo.

K našim současným Vánocům patří i velké množství jídla. Co si budeme nalhávat, vím, že u televize sahá ruka do pytlíku s brambůrkami sama a sáček je za chvíli prázdný. Kdy jindy bych měl sáhnout po druhém, než o Vánocích?
A potřebujeme také maso a uzeninu, salám a šunku, pečivo a veky. Nesmíme zapomenout na majonézu a hořčici, vajíčka na chlebíčky a kyselé okurky. K tomu je potřeba uklidit pokoj, protože s tím rodiče pokoj rozhodně nedají. Čím víc uklízím, tím vzniká větší chaos, protože potom nemůžu po sobě nic najít.

Popřemýšlet o dárcích, na nikoho nezapomenout. Napsat dopis Ježíškovi. Kdo neuspěje u Ježíška, musí loudit na rodičích popřípadě na babičkách a tetičkách. Jsou to kolikrát nervy, vydržet doma s mámou a tátou. V kuchyni se stále něco mísí a peče, vy si nemáte pomalu ani kde namazat chleba.

K nejhorším zážitkům patří předvánoční vyjížďky autem. Ten, kdo je řidič, musí zákonitě během svátků přijít o nervy. Pokud chce parkovat u nákupních center potřebuje k tomu nervy dvoje, nebo spíš troje. Většinou není kam naši „plechovku"odložit, a pokud se již poštěstí, je problém s následným vyjížděním. Všude plno aut a spěchajících lidí. Ti tlačí přeplněné nákupní vozíky, přemýšlí, jestli náhodou na něco v tom fofru nezapomněli, doufají, že jim během nákupu neukradli auto nebo aspoň peněženku. Kouzlo Vánoc se v tu chvíli nějak vytratilo, a kdybyste čtyřikrát po sobě během nákupu nezaslechli z reproduktoru: „Nesem vám noviny, poslouchejte!", řekli byste si, že hrozí spíš hladomor než Vánoce.

To naši předkové byli těchto podivných starostí ušetřeni. Nemuseli řešit barvu čokolády ani staniolu. Užili si předvánoční dobu i samotné Vánoce pěkně v klidu. Měli čas se navštěvovat, povídat si mezi sebou. Dodržovali tradice a těšili se z nich. K nejčastějším zvykům patřilo rozkrajování jablka, kdo měl uvnitř pěknou hvězdičku, toho čekal i další pěkný rok. Naopak červivé jablíčko věstilo neštěstí a smrt v rodině, a tak hospodyně pro jistotu vybíraly jen ty nejlepší plody.

Stromeček si přinesli pěkně čerstvý z lesa, ozdobili ořechy a červenými jablky. Kdo byl zručný přidal ozdůbky ze slámy. Peklo se ozdobné pečivo, z lipového dřeva vyřezávaly postavičky k betlému. Betlémy mají v našich končinách delší tradici než vánoční stromek a často se dědily z generace na generaci. V chalupách byste se s ním mohli setkat už na konci 13. století. Vánoční stromeček se u nás zabydlel až ve století devatenáctém.

Děti v tento čas vyrazily na koledu, chodily dům od domu, vymysleli si scénku nebo zazpívaly písničku. Odměnou jim byl kus vánočky, koláč nebo drobný peníz. Lidé se po celý rok těšili, že se setkají v kostele na sváteční mši a vzpomenou na ty, kteří už nejsou mezi námi.

I jejich pokrmy, byť sváteční, byly lehké a přirozené. Po dlouhý čas se věřilo, že ryba není vlastně maso a proto si tam, kde byly dostupné ryby, dopřávali pokrmy z nich. Na stole nechyběly kroupy, hrách, čočka, med a houby. Jako sladkost se podávalo sušené ovoce a třeba taky různé druhy placek. Ty mohly být sladké i slané.

Ale nespěchalo se. Vánoční čas plynul dřív tak nějak klidněji. Víc, než o jídle, byl o tradicích, o víře, o radosti z narození Ježíška.