Příběh o tom, jak vznikla kokosová palma

V jedné chudé rybářské rodině měli syna. Takový rybářský nešika to byl. Všichni kluci kolem byli mrštní jako hadí mláďata, uměli výborně plavat, nebáli se skočit z vysoké skály, přeprali každou stříbrnou vlnu. Když brzy ráno za svítání vyšli nalovit ryby k večeři, byli si jistí, že se nikdy nevrátí s prázdnou. I docela malí hoši dovedli předvídat chování ryb, dokázali prokouknout jejich úhybný manévr, uměli využít zkušeností svých tátů a dědů.

Jen tento kluk lovit nedokázal ani trochu. Ve vesnici se mu, to je jasné všichni smáli, provokovali ho a zlobili. Rodina byla stále chudší a chudší. Často zažívali hlad a zármutek. Vždyť co může být pro rybáře horšího a potupnějšího, než že se mu ryby budou z daleka vyhýbat a on stále vytahuje ze stříbrných vln jen prázdnou síť?

Vydal se tedy za jednoho soumraku za učitelem kouzelnictví. Tento čaroděj uměl neobvyklé kousky, občas některým z nich naučil i běžného člověka. Rozhodl se, že pomůže i smutnému mladému rybáři. Svěřil mu tajemství, jak oddělit lidskou hlavu od trupu a navíc přidal radu. Večer, když se už slunce ukládá ke spánku a pláž je zcela opuštěná, ať se vydá na pobřeží, sundá si svou hlavu a vydá se do vln. Ryby se prý budou nad takovou podivností shlukovat, nebudou se bát, ani cítit nebezpečí.

Jak kouzelník poradil, stalo se. Již příštího večera se hoch za soumraku, za svitu posledních dohasínajících paprsků vydal na prázdnou pláž. Písek byl rozehřátý, kamínky pálily do chodidel, ale v něm daleko víc hořela zvědavost. Byl nesmírně napnutý, co se bude dít. Došel až těsně k moří, sundal si svou hlavu z ramen a položil ji na břeh. Pomalu se začal nořit do tmavěmodré vody.

A ryby připlouvaly! Přilákány velikou podivností, kterou za svůj rybí život ještě nezažily, obeplouvaly mladého muže a ty menší mu dokonce krkem vplouvaly do těla. Když bylo tělo plné čerstvých stříbřitých rybek, muž se z vody vynořil, na břehu obsah vysypal a zpět si nasadil svou hlavu.

V rybářské vesnici všichni oněměli úžasem. Tak dokonalý úlovek a za tak krátký čas? Vždyť za takové dílo by se nemuseli stydět ani ti nejlepší a nejzkušenější. Divili se jeden, druhý i třetí den. Žasli nad množstvím i kvalitou ulovených ryb. Brzy je napadlo, že za tím bude něco víc. Možná kouzlo, možná nějaké tajemství. Kdoví? Stůj jak stůj se potřebovali dovědět, jak to mladý rybář dělá.

Vyslali tajně malého bystrého chlapce, aby rybáře sledoval a zjistil pravdu. Kluk se za ním tajně plížil, pozoroval každý jeho pohyb a celý zkoprnělý údivem viděl i to, jak bezhlavý muž vstupuje do vln, noří se po kolena, po boky a po ramena a tu rybky samy začaly připlouvat. Spousta jich bylo. Hejno, dvě, možná i tři!

V nepozorované chvíli kluk chytil hlavu a uháněl s ní rychle pryč. Po krátkém čase ale zjistil, že je na něho příliš těžká a daleko se s ní nedostane. Ruce mu umdlévaly a bál se také mladého rybáře. Že ho uvidí a bude se po právu zlobit. Našel si proto vhodné suché křoví a hlavu do něho ukryl.

Rybářský syn byl v té době už dávno u břehu. Marně hledal svoji hlavu, marně si zoufal. Ve chvíli kdy jeho kouzlo pominulo, mu nezbylo nic jiného, než se vrátit zpět do chladné náruče moře. Bolestně se položil na jemná křídla vln a v té chvíli se proměnil v rybu.

Chlapec zatím ze všech sil utíkal povědět celý příběh do vesnice. Svolal všechny a vedl je na místo, kde zanechal opuštěnou lidskou hlavu. Ale jaký div, když lidé z vesnice rozhrnuli křoví, s překvapením zjistili, že z chlapecké hlavy vyrostla kokosová palma. Krásná, ztepilá a vysoká, s množstvím šťavnatých kokosových ořechů. A každý z těch ořechů připomínal lidský obličej.

Až budete třeba o Vánocích zdobit sváteční stůl kokosovým ořechem, možná si na nešťastného mladíka vzpomenete a v ořechu uvidíte jeho tvář.