Proč sněhulák pláče

Ani dnes 1. února nechyběla četba pohádky o sněhulákovi s názvem Proč sněhulák pláče? Pohádka, která vypráví o chlapcích, kteří odchází ze školy, neboť jim skončilo vyučování. Venku sněžilo celý den a všude bylo mnoho sněhu. Chlapci se rozhodli, že postaví sněhuláka. Všichni souhlasili a dali se hned do práce. První koule byla raz dva hotová a hoši začali tvarovat druhou. Ta šla také rychle, ale už její umístění bylo složitější. Pak již zbývala pouze hlava, tu umístil největší chlapec Fanda. Marek pak dodělal ruce a sněhulák byl hotov. Než se podařilo sněhuláka postavit, chvíli to trvalo a hoši byli celí zmrzlí. Přestali mít o dokončení sněhuláka zájem a odešli domů. Sněhulák zde zůstal sám. Kdyby mohl plakat, tak plakal. Neměl ani oči, ani nos ani knoflíky a na hlavě chyběl hrnec. Po krátké chvilce uslyšel sněhulák nějaké hlasy. Přišel k němu malý klučina s tatínkem, kterému se sněhulák líbil. Ale podotkl, že nemá oči, noc, něco na hlavě a knoflíky. Proto odešel klučina s tatínkem domů, aby poprosili maminku, zda by jim něco na sněhuláka dala, aby ho mohli dokončit. Maminka jim dala mrkev, oříšky na oči a kulicha s bambulí, aby sněhuláka dokončili. Vrátili se zpět, dokončili rozdělané dílo a sněhulák byl radostí bez sebe. Byl spokojený, že jej dokončili. Jeho dalším přáním bylo, aby začalo opět mrznout, aby se náhodou neroztekl. Přál si, aby byl alespoň ještě chvíli na světě. Krásná pohádka o sněhulákovi, která nás provází dnešním dnem a plněním úkolů z projektu „Sněhulákování.“ Dnes jsme si splnili dva úkoly a vyběhli jsme ven, abychom naše krásné sněhuláky na kamíncích roznesli po okolí a čekali, zda se nám někdo ozve, že je našel. Sluníčko docela hřálo a jeho paprsky byly příjemné. Tak proběhlo dnešní čtení ve 3. oddělení. První oddělení též četlo pohádku a pak si šlo zahrát ven hru na sněhuláky, neboť u nás v Berouně už sníh zase není.