První odchov mravenečníka velkého
Po deseti letech chovu mravenečníků velkých(Myrmecophaga tridactyla) v ZOO Zlín můžeme konečně s velkou radostí oznámit, že máme od těchto pozoruhodných zvířat mládě!
Vlastní porod proběhl 14.1.2014 v dopoledních hodinách a byl dle náhodných svědků (návštěvníků zahrady) rychlý a nekomplikovaný. Naše ošetřovatelky o blížícím se porodu také věděly, ostatně během léta u matky Safiry (nar. 11.9.2011 v ZOO Olomouc) a otcem José (nar. 20.8.2009 v Botanico Jardim, Brazílie) pozorovaly pokusy o páření.
Celý příběh této rodičovské dvojice se začal psát na jaře 2013, kdy k nám právě Safira 7.5. přicestovala ze zmiňované zahrady v Olomouci. Tou dobou už tady sameček José pobýval něco málo přes dva roky a k páření byl evidentně připraven. Dlužno podotknout, že máme v zahradě ještě jeden pár mravenečníků velkých, u kterých jsme minulý rok také zaznamenali páření, ale samice nezabřezla. To se povedlo právě až Safiře, kterou jsme po nutné aklimatizaci a seznámení s našim chovatelským prostředím začali pouštět k samci od druhé poloviny června 2013. V podstatě od prvních seznamovacích pokusů byl aktivnější José, kterého jsme nemuseli do ničeho nutit. Safira mu evidentně padla tak říkajíc do oka a začal s vlastními pokusy o páření. Zpočátku byly (dle našich domněnek) neúspěšné, ale Safira mu evidentně nakonec stejně neodolala. Vždyť březost samic je zhruba 190 dní, tedy něco málo přes půlrok. A protože k porodu došlo začátkem roku 2014, jedny z prvních společných dní mezi Safirou a Josém musely být nakonec doslova a do písmene plodné.
Velkou radost po porodu ovšem vystřídaly rozpaky, protože Safira byla zpočátku evidentně nervózní a rozpačitá, což se u prvorodiček dá ostatně očekávat. Přistoupili jsme proto k tomu, že jsme Safiře umožnili co možná největší klid a přístup k ní měly výhradně její ošetřovatelky. Ty s obavami sledovaly následující dny, které se rozhodně neodvíjely tak, jak bychom očekávali. Mládě trávilo většinu času mimo matčina záda, což není obvyklý způsob odchovu těchto bizardně vypadajících chudozubých savců. Také v prvních dnech nepozorovaly sání mateřského mléka, což bylo nejvíce zneklidňující. Proto jsme přistoupili k tomu, že jsme Safiře do krmení začali přidávat komponenty podporující laktaci a více jsme jí přilepšovali jejími oblíbenými Hami kašičkami. Začali jsme mládě dokonce na krátkou chvíli matce odebírat a přistoupili jsme k jeho pravidelnému vážení. Protože šlo s váhou jen dolů, zkusili jsme mládě uměle přikrmit, ale především jsme mu dávali roztok glukózy, abychom zabránili jeho dehydrataci. První dobrá zpráva ohledně příjmu krmení malého mravenečníka (je to mimochodem dle naší vizuální kontroly sameček) přišla 19.1.2014, kdy službu konající ošetřovatelka prokazatelně viděla mládě sát mateřské mléko. To byla první velká úleva, kterou umocňoval fakt, že i když se mládě nevozí na zádech, matka Safira se o něj jinak velice pečlivě starala a stará doteď. Od tohoto klíčového dne mládě začala s nárůstem hmotnosti, který z nám neznámého důvodu poklesl v podstatě na nulu následující víkend. Opět se nás zmocnily jisté pochybnosti, a proto jsme se i nadále rozhodli, že Safiře s mládětem budeme i nadále poskytovat maximální klid a soukromí, abychom tak zvýšili pravděpodobnost dalšího růstu mláděte. To se nám snad podařilo a mládě začalo opět přibírat na hmotnosti.
K našemu dalšímu překvapení v podstatě od pondělí 3.2.2014 začíná mládě více a více času trávit na matčině hřbetu, což je obvyklá pozice malých mravenečníků velkých. Takto má průběh odchovu probíhat, proto jsme se i s nadále narůstajícími přírůstky mláděte rozhodli, že už je nejvyšší čas pochlubit se malým mravenečníkem.