První pololetí školního roku 2024–25 je za námi
Uteklo to jako voda a my máme první polovinu školního roku za námi. Právě dnes jsou všichni zvědaví, jak to všechno dopadlo. Za jejich školní snahu obdržely děti vysvědčení, které je hodnocením jejich půl roční práce. Po skončení výuky někteří odchází domů, jiní spěchají do školní družiny. Tady na ně též čeká zajímavá činnost.
Nejprve se schází oddělení ve svých družinách, kde s dětmi hovoří o dnešním dopoledni a děti se chlubí svým vysvědčením. Všichni jsou nadmíru spokojení. Po tomto krátkém povídání, odchází děti 1., 3. a 4. oddělení ven. Venku je příjemně a krásně svítí sluníčko. Děti z 2. oddělení svoji činnost zvolily trochu jinak.
Ty se velice krátce zamýšlely nad tím, co se nám v prvním pololetí povedlo a z čeho máme radost. Naše činnosti je pestrá a zajímavá, probíhá ve všech zájmových složkách činnosti školní družiny. Když jsme se zamysleli nad tím, co se nám podařilo, jistě by se několik úspěchů našlo. A právě dnes, když děti ve škole obdržely vysvědčení, dětem ve 2. oddělení se dostalo věcné odměny. Nebyla to pouze jedna, ale hned dvě. Dětem dorazil balíček s odměnami! To bylo radosti! A co v něm asi je, to je překvapení. Balíček začínáme pomalu rozbalovat a z krabičky na nás koukají odměny. No to bylo super, všichni byli šťastní jak blechy. Na povrchu na nás kouká nějaké plyšové zvířátko. Co to asi bude? Je to panda velká a není sama, má u sebe ještě i své miminko. To je paráda, my už víme, co bude dál. Když jsme plyšáky odebrali, našli jsme ještě dvě knihy. No paráda. První s náměty vyrábění, druhá k dobrodružné četbě. Odměny jdou z ruky do ruky a na konci je odkládáme. Nyní nastává otázka, za co odměny máme. Ano, jsou to odměny za výtvarné práce do soutěže „téma týdne“, které pravidelně sledujeme a mnohdy se i zúčastníme. Tentokrát to bylo výtvarné ztvárnění brouků a výroba perníkové chaloupky. Tak to už nám bylo vše jasné. Všichni jsme byli šťastní, neboť to byla taková malá třešnička na dortu, která nás bude dál motivovat k další činnosti. Knihy jsme si prohlédli a plyšová pandí rodinka nás motivuje dál. Ven nejdeme.
Rozdělujeme se na dvě skupiny a s našimi novými pandími kamarády si zahrajeme pohádku, kterou si během krátké chvíle vymyslíme. Slovo dalo slovo a je hotovo. Nevznikly jen dvě pohádky, ale hned čtyři. A tak naše odpoledne proběhlo s pandí rodinkou a dalšími zvířecími kamarády, které jsme během několika let získaly. Odpočinkové odpoledne s pohádkou jsme si opravdu užili.
Všichni děkujeme Veverušáčkovi, který nás dokáže vždy dobře ocenit a ví, kdy nás má podpořit pro další činnost. Bylo to krásné vyhodnocení prvního pololetí družiny místo známek.
Pohádka: Pandí rodina
Byla jednou jedna rodina. Nebyla to normální lidská rodina, byla to pandí rodina a velmi vtipná. Žily tam dvě děti a jedna maminka. Děti se jmenovaly Flíček a Ťapka. Maminka se jmenovala Katka a je velmi opatrná. Jednoho dne dostávali ve škole vysvědčení. Flíček a Ťapka dostali špatné známky, proto se báli mamince známky ukázat na svém vysvědčení. Utekli do lesa. Začíná se stmívat a najednou najdou myší rodinku. Řeknou jim, co se stalo a myší rodinka je pozve k nim domů na přespání. Další den vyrazili na cestu a s nimi jde i myška Šikulka. Jak tak jdou, z ničeho nic začala myšku honit kočka. Pes si stoupne před kočku a začne štěkat. Kočka se vyděsí a uteče. Všichni se skamarádili a řekli to i psovi Rexovi. Rex se dívá a říká jim, že by se měli všichni vrátit domů. Jak si řekli, tak učili. Když se vrátili domů, uvidí tam tetu lišku a strejdu jezevce. Po krátkém setkání a poznávání se navzájem očichají a Flíček a Ťapka se přiznají k tomu, proč to vlastně udělali. Maminka se ani nezlobí, protože je ráda, že se vrátili a jsou doma.
Zazvonil zvonec a pohádky je konec.
Míša Hazuková, Tereza Hojačová, Lukáš Vlček, Matěj Hronek a Daniel Stromský