Prvních šest desítek kol z táborské zoo míří do Afriky

„V Africe jsem v různých zemích cestováním i prací strávil relativně hodně času a mohl jsem vidět, jak daleko chodí děti do své školy. Často i těžko představitelných dvanáct či patnáct kilometrů. Z tohoto důvodu tam nechodí pravidelně a právě kolo jim cestu do školy může značně usnadnit. Naše staré kolo, které léta stojí někde na půdě a zapadá prachem, může významně pomoci školákovi, žijícímu tisíce kilometrů daleko. Proto jsme se rádi do projektu zapojili a zřídili v naší zahradě sběrné místo, která v jižních Čechách zatím chybí,“ uvedl koordinátor táborské sbírky Ondřej Kott.

Vítány jsou všechny typy kol, i ve špatném technickém stavu, stejně tak obnošené helmy, reflexní vesty, náhradní díly či nářadí. Do projektu jsou zapojeni ostravští vězni ve výkonu trestu, kteří kola opravují a připravují na transport do Afriky. V Gambii jsou pak pravidelně proškolováni místní technici, které platí daná škola. Projekt je tedy dlouhodobě udržitelný. Kola putují lodí z Evropy do Afriky zhruba měsíc.

„Přemýšlel jsem, jak motivovat další dárce. Každé kolo má svůj příběh a původní majitelé ho často spojují s důležitými událostmi a vzpomínkami ve svém životě. Dárci jsou tak se svými koly fotografováni a k věnovaným bicyklům přidávají i své příběhy nebo alespoň dojmy. Dalo by se tedy říct, že personifikace kol je účinnou marketingovou strategií, která přináší výsledky, dodává s úsměvem Ondřej Kott.

Příběhy dvou darovaných kol tak například popsala i Kateřina Nimrichtrová z Tábora. „Mé první kolo s přehazovačkou mi koupil manžel. Přála jsem si černé, to byla jediná moje podmínka. Bylo horské, těžké a jmenovalo se Admirál. Jezdila jsem na něm skoro deset let. Právě na jeho váhu jsem po celou dobu sváděla, že se na mě při jízdě do kopce musí vždycky čekat. Když jsem pak dostala svoje trekové kolo, Admirál zůstal ve sklepě. Je to pořád fešák, takže mu přeji, aby ho měl ještě někdo rád, i když to není žádný hubeňour,“ říká.

Druhé kolo, které do táborské zoo přivezla, patřilo původně jejímu otci. „Když bylo tátovi 60 let, dostal od mojí mámy kolo. Vždycky sportoval a s přibývajícím věkem s tím nehodlal skončit. S ohledem na klouby se jízda na kole jevila jako ideální sport. O deset let později se už začal v provozu bát a kolo skončilo v depozitu. Už mu je takhle smutno deset let a těší se, že si ho ještě někdo oblíbí a udělá mu radost. Ani toho nemá moc najeto, protože můj táta až do 70 let pracoval, takže na vyjížďky moc času neměl,“ přidává Kateřina Nimrichtrová příběh druhého darovaného kola.

Ostravský projekt „Kola pro Afriku“ vznikl v roce 2012 a inspirací pro něj byla obdobná zahraniční občanská sdružení. Posláním organizace je umožnit dětem v Africe lepší cestu ke vzdělání. Tu jim usnadní nepotřebná kola, která v České republice lidé projektu darují. Kola přivezená do Afriky, konkrétně do západoafrické Gambie, podporují celkovou gramotnost a větší možnost pracovního uplatnění. Táborská zoologická zahrada se v loňském roce stala partnerem projektu a novým sběrným místem.

Zapojit do sbírky se může kdokoliv, kdo má doma nepotřebné kolo či cyklistické vybavení. Sběrné místo pro Táborsko je Zoo Tábor, kontakt: ondrej.kott@gmail.com, mobil: 778468386.