Rozloučení s podzimem

Rázem se novina rozšíří,
podzim už odchází za hory.
Poslední slzy, objetí.
Oči jsou plné dojetí.  

Odešel podzim, už je pryč,
smutek na svět si sedá,
barevnost najednou ztrácí se,
no příroda, ta je ráda.

Aspoň si trochu oddechne,
než zazní píseň věčná
a s Vánocemi přijde zas
radost nekonečná.

Krajina truchlí, utichne.
Už ani ptáček nepípne.
Jen někteří lidé zasnění
čtou si básne podzimní.
Na listech jsou napsány,
na památku nechány.