S nevidomým se nepereme - 1. část

 Kolem nás žije docela velká spousta lidí, kteří bílou hůl nenosí a přesto vidí hůř nebo mají ztíženou orientaci. Možná vás napadlo, že byste takovému člověku rádi nabídli pomoc ale nevíte jak. Nejdůležitější ze všeho je nebát se zeptat, jestli naši pomoc skutečně potřebuje. Spousta slabozrakých a nevidomých se ve známém terénu pohybuje naprosto samozřejmě a bez pomoci se obejdou. Naopak ocení, když je budete informovat o nenadálé překážce, o tom, že u vedlejšího domu dělníci čerstvě rozkopali chodník, že ve vedlejší ulici stojí lešení z trubek nebo zrovna dnes probíhá čištění kanalizace.

Budou vám vděčni za to, když je upozorníte na nálož psích hovínek do kterých nezadržitelně míří jejich kroky i hůl. S přecházením přes ulici je to stejné. Napřed se raději zeptejte, jestli si dotyčný přeje přejít. Pozor na to, abyste ho nedobrovolně nepřeprali a neodtáhli na druhou stranu v dobré víře, že pomáháte. Na slepce nejdřív promluvte. Nabídněte vlastní paži tak, aby se mohl nad vašim loktem ruky přidržet. Netáhneme ho jako kozu na trh, jdeme asi o půl krůčku před ním. Nestrkáme do něho zezadu, nesaháme mu na záda ani na jiné části těla. Pokud je potřeba zahnout doprava nebo doleva, není většinou potřeba to říkat, tito lidé sami vycítí směr pohybu. Když cestu přejdeme, upozorníme, že následuje zvýšený obrubník a odvedeme ho do bezpečné vzdálenosti na chodník z dosahu aut a tramvají. Samozřejmě všechno komentujeme, aby měl tušení kam míříme.

Do dopravních prostředků umí nevidomí nastoupit sami, není potřeba je vysazovat, tahat za límec a různě popostrkovat. Slepecká hůl je jejich očima a tak je dobré, pokud mají dostatek místa na ohmatání prostoru. V autobuse se opět zeptáme, jestli je zájem o místo, zdaleka ne všichni se rádi posadí, někteří z nevidomých raději zůstanou stát v blízkosti dveří a nutit je do sezení není potřeba. Pokud se posadit chce, položte jeho volnou ruku na volné sedadlo. Vždycky jděte před ním. Po našich městech jezdí několik typů autobusů, vlaků, trolejbusů, tramvají. Každý z nich má různou výšku i šířku schodů, Každý povrch je trošku jiný. Proto upozorněte, že bude následovat schod a to, jestli je malý nebo velký.

V zimě pomůže, když informujete o tom, že je namrzlý nebo pokrytý rozbředlý sněhem. Mluvte přirozeně a pokud se vám stane, že bude vaše pomoc odmítnuta, nevadí. Někteří z těchto lidí dávají přednost vlastní zkušenosti a samostatnosti. Občas se není ani čemu divit. Stejně tak, jako lidé jsou různí, někteří z nich se neštítí hendikepovaného v klidu okrást, tak své dobré a špatné vlastnosti mají i nevidomí. Může stát, že nabízenou pomoc odmítnou, přesto, že jste to mysleli v dobré víře. Každopádně jste to vyzkoušeli a to je dobře.