S nevidomým se nepereme - 2. část
Může se stát, že se vás nevidomý člověk zeptá na cestu. Chcete pomoct, rukou ukážete směr, ale rychle si svou chybu uvědomíte a je vám to hloupé. Vůbec nevadí, když se chováte přirozeně. I nevidomí mezi sebou používají věty typu: „podívej se na tohle", „omrkni toto". Oni se přece také dívají, jen trošku jinak, rukama, sluchem, intuicí a svou vlastní zkušeností.
Při popisování cesty je důležité, aby jsme popsali směr, kterým se má člověk vydat, upozornit ho, jak dlouho bude přibližně cesta trvat, navést ho na správný autobus, někdy je dobré uvést počet zastávek. Některé ze spojů bývají vybaveny hlasovým upozorněním na stanice. Často se stává, že se slov slepec nebo nevidomý trošku bojíme. A ono nám to brání v běžné komunikaci. Nemusíme tyto slova obcházet oklikou a říkat třeba, že moje babička měla „tady toto " taky, nebo, že u nás v rodině „máme to samé". Všichni hendikepovaní lidé jsou většinou velmi obezřetní a při pohybu mezi větším množstvím lidí zvlášť. Zapojí všechny své smysly, aby se snáz orientovali, náročné cestování zvládli bez větších překážek. Jejich uši jsou naučené poslouchat a zachytí zvuky, které si my, zdraví ani neuvědomujeme. Pokud půjdete deset kroků za nevidomým a s kamarádem si budete povídat, byť by to bylo velmi tiše, že je to chudák, nikdy neviděl slunko a smažený řízek a vy by jste v každém případě radši umřeli, než být takový chudák, věřte, že to jeho uši určitě zachytí.
Pokud se dáte se zrakově postiženým člověkem do řeči, je také důležité připomenout, že bude fajn, když mu oznámíte, až budete odcházet. Je to slušnost. Už jsme spolu přece prošli cestu, cestovali autobusem, prohodili pár slov. Možná, že se nevidomý osmělí vás poprosit ještě o jednu laskavost. Potřebuje vyhledat WC a prosí o pomoc. Je to běžné, ale i tady platí určitá pravidla. Není jednoduché takovou prosbu vyslovit, zřejmě se tedy jedná o docela urgentní záležitost. Pokud pomáhá muž muži, popíše mu, jestli se jedná o WC s kabinkami nebo pisoárem. Do místnosti můžou vejít spolu a doprovod ho navede, kam jít. Žena ženě pomůže také snadno, důležité je upozornit na čistotu v kabince, ukázat, kde je k odtržení toaletní papír a koš. U žen i u mužů je potom samozřejmostí doprovodit je k umývadlu, najít ručník, osušovač nebo jednorázové ubrousky. Problém může nastat tehdy, když potřebuje pomoc žena od muže nebo muž od ženy. Pokud v dosahu není nikdo druhého pohlaví kdo by nás mohl nahradit, nevadí, jdeme na WC diskrétně s ním, zeptáme se, za jak dlouho můžeme přijít. Ohlásíme se samozřejmě klepáním. Člověk, který nevidí, vám bude vděčný, když ho upozorníte na špinavou toaletu, ručník, rozlitou vodu na podlaze, nebo v cestě nastražený úklidový kyblík. Nebojte se toho. Pomáhat je přece normální, nikdo z nás neví, jestli jednou nebude pomoc potřebovat sám.