S pohádkou křížem krážem 1. část

Úryvkem z básničky Františka Hrubína o kuřátku, které se ztratilo v obilí, otevřeme náš malý seriál o historii pohádek u nás.

Pod slovem pohádka si představíme literární útvar, který vznikl kdysi dávno, na základě starodávného vyprávění. Jejími staršími sourozenci jsou báje, skazky, pověsti a bajky. V době, kdy knihy byly ještě výsadou bohatých, číst uměli pouze vzdělaní lidé, se lidová vyprávění šířila dům od domu, vesnice od vesnice, kraj od kraje. V každém místě si tu svou pohádku upravili, něco přidali, něco zase vypustili. Dnes už těžko dohledáme, kde má který příběh své základy.

Pohádky k pobavení publika s sebou vozili hlavně komedianti a kejklíři. Čas od času zavítal do vesnice krajánek - tulák, který za nové povídání dostal kus chleba a misku horké polévky. To se večer, po práci sešla celá rodina a s nadšením poslouchali mladí i staří. Pohádka patří mezi díla, která nezestárnou. Jsou jedinečné a přežívají po celé generace.

V našich končinách máme štěstí, u nás pohádky totiž většinou dobře dopadnou. Všude ve světě to tak být nemusí. S dobrým koncem přichází naděje a ta je potřeba v každé době. Když bylo člověku těžko, hledal lék na své trápení v některém příběhu. Někdy si sám vymýšlel a předával ho dál. A tak není divu, že za začátku byly pohádky hlavně výsadou dospělých. Byly kolikrát hrubé, plné zloby i násilí, ale postupem času se pohádková vyprávění stále více přizpůsobovala dětem.

Těžko říct, jestli se původně dětem vyprávělo proto, aby se zklidnily, poslouchaly a zůstaly aspoň chvíli na místě, nebo byla důležitější její funkce výchovná. Kdo znal pohádku O perníkové chaloupce dobře věděl, že se nesmí toulat lesem po setmění, mohlo by se mu totiž něco zlého přihodit. Příběhy O Smolíčkovi pacholíčkovi, O Budulínkovi nebo Třech neposlušných kůzlátkách líčí osudy těch, kteří neposlouchají rodiče, otevřou dveře někomu cizímu a potom na to těžce doplatí. Šípková Růženka neposlechla rady, píchla se o trn, usnula a s ní do spánku upadlo i celé království. Jak velké následky může mít, když člověk neposlouchá, dobře zná i Červená Karkulka. Když je někdo hamižný, chce stále víc, většinou o nabyté bohatství brzy přijde. Tohle moudro najdeme v pohádce O rybáři a rybce, Ptáku Ohniváku nebo Zlatovlásce. Když někdo pilně pracuje na poli sklidí úrodu, že má na celou zimu o živobytí postaráno, popisuje známý příběh o Veliké řepě. Nikdy nesmíme být příliš důvěřiví, to by jsme mohli dopadnout podobně jako Sněhurka, Popelka nebo Mahulena, krásná pana. Se zlem daleko nedojdeme, to ví nejlépe Otesánek i hubatá Káča, co skončila v rybníce. A když z nás budou slušní, skromní lidé se srdcem na dlani, můžeme se těšit na zaslouženou odměnu. Někde u cesty na nás již dnes možná čeká Pohádkový dědeček se zázračnými dárky. Také krásná víla v podobě žebračky, co má připravený hrníček té nejjemnější kaše, která se dokonce sama navaří. O tom, že nesmíme být hloupí a rozum mít dobře schovaný pod čepicí nám poví pohádky o Hloupém Honzovi, Chytré horákyni, Rozumu a štěstí.

S pohádkou se to lépe táhne a není divu, že ji mají lidé od věků rádi. Smyšlený děj s dobrým koncem je bezvadný lék na problémy a dokáže aspoň na chvíli odfouknout všechna trápení.

V příštím díle si povíme něco o pohádkových hrdinech :)