S pohádkou křížem krážem 3.část

Pro pohádky české to platí dvojnásob. Většina našich pohádkářů nepoužívala zbytečný děs. Ať se jednalo o spisovatele, pohádkáře nebo sběratele a folkloristy, kteří pohádková vyprávění a lidovou slovesnost zaznamenávali, vždycky z jejich práce bylo patrné, že i oni přejí příběhům s dobrým koncem.

Na našem území jsou první zmínky o vyprávění pohádek od 14. století. Lidé dětem pro radost vypravovali už od pradávna, ale od této doby můžeme v dochovaných rukopisech, např. Rukopise hradeckém, který je z poloviny 14. století najít zmínky o pohádkách. Mezi ty vůbec nejstarší bude patřit pohádka O dvanácti měsíčkách. Její prapůvod je pravděpodobně na Slovensku. Podle této slovenské verze si ji přetvořila i spisovatelka Božena Němcová.

Božena Němcová se pro svůj velký přínos v literatuře stala pojmem. Bavilo ji cestovat, podnikala výpravy po celé naší zemi, jezdila na Slovensko, horlivě sbírala a zapisovala původní texty. Pokud se budete chtít do jejích pohádek začíst, pravděpodobně se budete muset nejednou potýkat s pocitem, že pohádkám nerozumíte a musíte nad nimi hodně přemýšlet. Když jim ale přijdete na chuť, zvyknete si na zvláštní styl jazyka, chytnou vás. Je to tak proto, že Božena Němcová měla ráda původní český jazyk i s jeho nářečími a ráda je i v původním znění psala. Její nejzdařilejší sbírkou je sbírka českých pohádek Národní báchorky a pověsti, která se původně skládala se sedmi sešitů. Ty první byly jen jemně upravené a převyprávěné původní pohádky, od čtvrtého sešitu přibylo příběhů, které si autorka sama vymýšlela. Inspiraci k nim hledala hlavně ve svém dětství. Nebyla to zvlášť vzdělaná žena, ale díky své fantazii a kreativitě její díla patří k tomu nejlepšímu, co naše pohádková pokladnice nabízí. Z její tvorby můžete znát např. pohádky Princ Bajaja, Čert a Káča, O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku, O princezně se zlatou hvězdou na čele, O kocouru, kohoutu a kose, O mluvícím ptáku, živé vodě a třech zlatých jabloních nebo Chytrá horákyně.

Karel Jaromír Erben svůj život věnoval studiu národopisu, zajímal se o lidovou poezii, měl rád folklór. Inspiraci hledal na Chodsku a ve svém rodném Podkrkonoší. Tyto kraje mu byly milé a nápady se tu samy nabízely. Byl neúnavným obdivovatelem jazyka, psal pro první dětský časopis, který se jmenoval Zlaté klasy. Jeho první číslo zahájil pohádkou Hrnečku vař. Z dalších pohádek můžete znát např. Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Plaváček, Pták Ohnivák a liška Ryška, Zlatovláska, Živá voda, Jabloňová pana nebo O třech přadlenách.

Jsme malým územím, které si svůj jazyk velmi těžce obhajovalo. Jazyk český měl několikrát namále, hrozilo, že dokonce zanikne. Díky obyčejným lidem ale své těžké období vždycky přežil a rozvíjel se dál. Díky obyčejným lidem s přispěním několika nadšenců se podařilo sesbírat a pro další generace uchovat mnohé historické texty. O lidových sběratelích si povíme zase příště.