S větrníkem v listopadu, hoďte kámen na hromadu
Každoročně se slaví tento svátek jako „Větrníkový den“. Děti naší školní družiny již vědí, že pro nemocné CF může být rozfoukání obyčejného papírového větrníku velice velký problém. Proto se i naše děti do tohoto projektu zapojily a není jim lhostejný život těchto lidí s nemocí CF. Cystická fibróza není vidět, přesto ovlivňuje život pacientů a jejich blízkých.
O tom, že děti naší školní družiny mají soucit s nemocnými CF, svědčí celé zapojení školní družiny do tohoto projektu. V letošním roce je „Větrníkový den“ o něco rozšířen. V několika dnech před 21. 11. si děti ve svých odděleních vyráběly větrníky, které se pak snažily svým dechem rozfoukat. A věřte, že nám to některým dalo opravdu mnoho práce. A právě v tom okamžiku si všichni uvědomujeme, jak to mohou zvládat nemocní. K výrobě větrníku letos přibyla i další atraktivní část, kterou je oblíbené malování na kamínky. Dětem nešlo jen o náhodné obrázky na kamíncích, ale o obrázky, které nám napovídají, že při nich je potřeba dokonalého dýchání. Chvíli jsme přemýšleli, co by se dalo krom malování větrníků ještě udělat a pak jsme přišli na řadu obrázků: hořící svíčka, kterou chceme z fouknout, nafukování balonků, popohánění dechem jednoduchých hraček na vodě atd. To všechno mohlo být motivem na malované kamínky. A bylo.
Jednotlivá oddělení naší družiny vyrazila s rozmisťováním kamínků po okolí právě dnes, 19. 11. 2021. Z toho důvodu, že „Větrníkový den“ připadá na 21. 11. a to je neděle a my děti nejsme ve škole ani v družině. V celé družině si děti vyrobily větrníky a na kamínky malovalo asi 60 dětí. Některé kamínky děti malovaly ve dvojici. Po skončení výuky odchází děti na rozmisťování kamínků v blízkém okolí školy. Starší děti vyrazily i do města, prošly náměstí, ale i přilehlé ulice. Zde rozmístily kolem 60 kamínků. Na náměstí bylo ještě i několik prodejních stánků. U jednoho z nich se děti zastavily, neboť paní zde z buxusu vyráběla krásné ozdoby ve tvaru srdce. My je obdivovali. Nakonec jsme paní darovali ozdobný kamínek a informovali ji o tom, proč to právě dnes děláme. Paní nás poslouchala, a nakonec nám sdělila, že zná jednu holčičku, která touto nemocí trpí. Všichni jsme se opět shodli na tom, že onemocnění vidět není, ale naše akce je na veřejnosti k vidění. A o to vlastně šlo.
Po rozdání kamínků na veřejnosti se vracíme zpět a cestou sledujeme kamínky, které jsme uložili. Některé kousky již nebyly. Už je někdo našel a jistě se potěšil a všiml si toho, co na nich bylo napsáno. Po příchodu do školy se odebíráme do parku. Ještě poslední fotky v našem parku s větrníky, které se snažíme i rozfoukat a rozpohybovat. Naše akce je v závěru a my, přejeme všem, které tato choroba trápí, aby jim bylo lépe. Jsme s vámi!