Setkání se švábem

Asi je jasné, že není řeč o uprchnutém švábovi zakoupeném v zoo koutku, budoucí potravě pro naše zvířecí mazlíky, hady či ještěrky, ale o volně žijícím hmyzu, ukrytém někde v tajné skulině mezi trámy, ve škvíře mezi parketami, za lednicí nebo sporákem.

Šváb s námi lidmi žije už hezkou řádku staletí. Jedná se velmi starobylou skupinu živočichů. Díky tomu, že patří k primitivnímu hmyzu, nemá problém se přizpůsobit aktuálním podmínkám. Někteří z nich létají, velmi rychle se rozmnožují. Dech dokáží zadržet na dlouhých čtyřicet minut. Mají bílou krev a protože v jejich těle není krevní tlak jako u lidí, nemůže prakticky vykrvácet. Nedýchá ústy, po těle má rozmístěné dýchací trubice nazývané vzdušnice. Říká se, že šváb si zvykne na všechno, na rozdíl od člověka a v případě nenadálé katastrofy by se mohl stát úspěšným nástupcem lidské rasy. Možná zatím jen trpělivě čeká na svou příležitost.

Přitahuje ho špína a nepořádek všeho druhu. Samozřejmě, nemusíte mít neuklizeno přímo u vás v bytě, bohatě stačí neudržovaný objekt v sousedství, nevětraná půda, neudržovaný sklep. Přes den brouk odpočívá, zaleze si někam do tmavého kouta a nenápadně vyhlíží, až se zešeří. Jakmile se setmí, opustí svou skrýš a začne se poohlížet po něčem dobrém na zub. Kdyby si jen ukousl a šel o dům dál, nikdo by mu to za zlé neměl. Jenže šváb, když už se dá do jídla nepřestane, dokud je co žrát.

Pokud bude chtít, vezměte jed na to, že si k vám cestičku najde. Odpadem, kanalizací, škvírami mezi stěnami... A právě proto, že se pohybuje mezi odpady, vzniká riziko přenosu různých závažných onemocnění. Brouci se až s neuvěřitelnou rychlostí dostanou do spíže k potravinám, vybíraví nejsou, není pro ně problém ochutnat od každého kousek. Vydávají se na průzkum okolí, dokáží mezi sebou komunikovat a u nejchutnějšího úlovku se jich sejde už celá početná skupinka. Nejraději mají cukry a maso, nepohrdnou luštěninami, pečivem, moukou, rýží. V případě, že hrozí nedostatek, dokáží rozkousat knihy, mýdlo, lepidlo nebo staré fotografie. Pověstní jsou i svým kanibalismem.

Potraviny znehodnocené jejich výkaly se musí vyhodit, jsou kontaminované velkým množstvím bakterií, hrozí průjmové onemocnění salmonelóza. Setkání s mrtvými těly brouků a jejich částmi je zase nepříjemné pro alergiky a lidi, kteří mají problémy s dýcháním, například astmatiky.

Díky své neuvěřitelné přizpůsobivosti jsou švábi bez vody schopni přežít až jeden týden, bez jídla dokonce několik měsíců. Co je tomuto skoro nezničitelnému broukovi nepříjemné, je světlo. Jakmile rozsvítíte, nebo je vyruší vycházející slunce, snaží se rychle ukrýt do skrýše. Běhat dokáží rychlostí až 5,5 km za hodinu, to je přibližná rychlost naší chůze. Setkat se s nimi můžeme prakticky na všech kontinentech s výjimkou severního a jižního pólu a pokud bychom chtěli poznat všechny druhy osobně, bylo by jich víc, než pět tisíc.

S největším švábem na světě se setkáme v Jižní Americe, na délku měří 15 cm a rozpětí jeho křídel je až 30 cm. Jeden druh se dokonce pěstuje i jako domácí mazlíček, je jím madagaskarský šváb syčivý, který dokáže být prý velmi dobrým a netradičním společníkem.