Slavíme 17. narozeniny s našimi medvědy
Každým rokem přichází školní družina i školní klub den před narozeninami našich berounských medvědů. Nejinak tomu bylo i dnes. Vždyť se na to již tolik těšíme. A zdalipak nás ti chlupáči poznají a jestlipak jim budou chutnat naše pamlsky. To uvidíme.
Je čtvrtek 12. 1. 2017 a děti školní družiny a klubu ze Závodí, se již nemohou dočkat. Rychle najíst, obléknout, vzít potřebné věci a jdeme. Krátce po třinácté hodině odcházíme všichni společně. Našim cílem je Městská hora – medvědárium. Vždyť zítra 13. 1. 2017 naši chlupáči slaví trochu smutné sedmnácté narozeniny. Tentokrát jen ve dvou. Vojtíšek se na naši oslavu jistě na nás dívá ze shora. I jemu přejeme a vzpomínáme na něj. Něco po půl druhé jsme v cíli. Ale copak se děje? Chlupáči nikde! Že by snad spinkali? Ale vždyť jistě ví, že přijdeme. Poslední úpravy a je to tady. Paní ošetřovatelka Dagmar Krejzová je již připravena a s panem hlídačem jde pro naše miláčky. Ti vyběhnou z ložnice a jdou k nám. Asi již tuší. „Tak naši milí chlupáči, my jsme za vámi přišli. K těm vašim sedmnáctým narozeninám přejeme hodně zdravíčka, hodně sluníčka, hodně kamarádů, abyste nám tu ještě hodně dlouho zůstali, a my za vámi mohli chodit. Připravili jsme si pro vás něco na zub a doufáme, že vám to bude chutnat.“ Paní Krejzová si z našeho menu vybírá postupně jeden pamlsek za druhým a začíná chlupáčům dávat. Nejprve ovocná kytice, ta jim asi chutnala, ale hoši, musíte pomalu. Pak přichází na řadu ovocný dort s pudinkem, ten sice ochutnali, ale dort nijak na odbyt nejde. Paní ošetřovatelka říká, že to nevadí, že si na něm pochutnají později. Pak si mlaskli dortík čtvrtého oddělení, ten pomalu snědli. Ale příště si musíme dát pozor, aby nebyl hnědý. Čokoládu kluci nesmí. Jako poslední přichází na řadu piškotový dort s krémem a šlehačkou. Paní ošetřovatelka říká, že ten jim bude chutnat možná nejvíc. A také ano. Dortík zmizel, ani nevíme jak, A ještě vylízali kluci tácek. Asi tak jako my doma. I my dokážeme vylízat talíř, když nám něco chutná. Pak jsme paní Krejzové předali přáníčka, velké přání s verši od Veverušáků a ještě nějakou tašku s pochutinami od nás ze školní družiny. Na závěr jsme jim popřáli, zazpívali naši oblíbenou písničku. Pak jsme se rozloučili a chlupáčům slíbili, že přijdeme i zítra.