Sleva
Horko. Zmítající se těla z výšky připomínala vařící se vody. Jejich dech byl hlasitý jako šumění vodopádu. A vůbec nejhorší to bylo uprostřed. Neustálý pohyb a kmitání. Jednotlivé končetiny narážející do sebe.
Kdesi vpředu se ozval zvuk otevíraných dveří. Vepředu? A nemohlo to být někde na straně? Záplava těl se vrhla za zvukem.
Nespadnout, hlavně nespadnout… lokty okolních lidí… Hůl jedné stařenky, která byla vzápětí davem odstrčena. Silnější jedinci hrnoucí se vpřed… Lokty… Nohy… Sklonit se! Uhnout! Přidat do kroku. Volných několik metrů, které musí být obsazeny jen jednou osobou.
Lokty jako zbraně. Neohrabaný postup vpřed. Dveře obchodního domu jako cíl. Tahání za triko.. Někdo jiný u nich chce být první. Lokty… Dobře mířený kopanec.. Volnost. Několik kroků.
Sleva je nadosah.
Pryč, rychle pryč! Než mi ji někdo sebere…