Slíbené velké překvapení v školní družině i klubu

Potom se rodina odstěhovala do Prahy a tady pan Nepil maturoval. V roce 1969 nastoupil do redakce pro děti a mládež v Československém rozhlase. Od roku 1972 se plně věnoval spisovatelskému povolání. Přispíval do několika časopisů pro děti a mládež. František Nepil psal nejen pro dospělé, ale svou spisovatelskou činnosti přenesl i do mnoha knih pro děti.

Je něco málo před třináctou hodinou a děti školní družiny a klubu pospíchají do družiny druhého oddělení. Vždyť mají dnes to jedno velké překvapení. Nemohou se dočkat, aby zjistili, co se bude dít. A jaké to překvapení, když při příchodu do družiny vidí osobu pro ně neznámou. Usedají a sledují, co bude následovat. Po krátkém úvodním slovu mezi sebou srdečně vítají potleskem paní Helenu Mevaldovou. Proč právě tuto paní? Paní Helena Mevaldová je dcerou pana Františka Nepila, o kterém jsme si letos tolik hodně povídali. Připomínáme si poslední den 7. ročníku Týdne čtení dětem, který zakončujeme touto vzácnou návštěvou. Paní Mevaldová se ujala slova a připomněla stručně něco málo o svém tatínkovi. Ten prý byl velice hodný člověk a ona si ho velice vážila a dodnes váží. On ji nedokázal potrestat, on se na ní pouze mračil a to bylo největší zlo, které mohlo existovat. Tak poznala, že se tatínek na ni zlobí. Proto se vždy snažila nad sebou zamyslet a udělat všechno pro to, aby se nehněval. Sama říká, že si nepamatuje, že by byla zlobivé dítě. A pak již vše vypuklo. My jsme zavzpomínali na knihy, které František Nepil psal pro děti. A protože se jedná o čtení dětem, paní Mevaldová přinesla knihu Pohádky z pekelce, kde se nachází i pohádka O kropenaté slepičce, která se učila zpívat. Stejná pohádka se nachází i v knize, v novém Pohádkovém světě Františka Nepila. Tato pohádka patří k nejoblíbenějším pohádkám paní Mevaldové. A tak nám ji přečetla a my ani nedutali a jenom poslouchali. Po přečtení dochází k další části, kdy vznášíme dotazy na paní Mevaldovou a ta se snaží nám na vše odpovědět. Bylo tolik dotazů, že jsme se všichni divili. Některé dotazy byly i záludné a paní Mevaldová musela i trochu přemýšlet. Záludné dotazy nejen na knihy, jednotlivé pohádky, ale i na život pna Nepila a jeho vztah k dceři Helence. Asi po hodině jsme vyčerpali všechny dotazy a s paní Mevaldovou se rozloučili. Příjemné odpoledne, které jsme strávili s takovou osobností. Paní Mevaldové předáváme naše ilustrace ke knihám či pohádkám její otce Františka Nepila, ale i drobné vlastnoruční dárečky. Přejeme jí hodně zdraví a těšíme se, že se zase někdy sejdeme. Jistě to nebylo setkání poslední. A tak jsme u nás zakončili Týden čtení dětem. Nejcennější pro nás bylo věnování „při vzpomínce“ do dvou knih pana Nepila – Pohádková lampička a Pohádkový svět Františka Napila, které napsala a podepsala jeho dcera paní Helena Mevaldová. Moc a moc děkujeme.