Sněhulákování s pohádkou
Konec ledna a počátek února je ve školní družině spojen s plněním úkolů zimního projektu Sněhulákování. Proto každý den, kdy plníme dané úkoly, si poslechneme vždy krátkou pohádku s tématem „sněhulák“.
I dnes čekala na děti z 3. oddělení krásná pohádka o sněhulákovi. Nikdo však netušil, jak stará pohádka to je. Napsal ji Oldřich Syrovátka podle Obr Dooblak strážníkem a k ní kresby vytvořil Jaroslav Dvořáček. Pohádce o Sněhulákovi je letos 75 let. Kdybychom pátrali v našem okolí, možná bychom zjistili, že pohádku znají naši prarodiče. Na Bílém náměstí jednoho velkého města, stávali šoféři v každém ročním období. Vždy si nějak krátili chvíli. Jednoho zimního dne postavili na Bílém náměstí sněhuláka. Byl to velký fešák, který sledoval lidi, mrkal na ně, dokonce se i usmíval. Když stále stál na jednom místě, zjistil jaká je to nuda a co to je za život. V nestřeženém okamžiku, kdy si šoféři povídali, otevřel dveře jednoho automobilu, nasedl do něj a odjel. Řítil se městem jako neřízená střela, za ním ostatní šoféři, až na jedné křižovatce ho zastavil strážník. Vypovídal sněhulákovi všechno, to co udělal za přestupky a uložil mu pokutu. Sněhulák ovšem oponoval a tak padala pokuta za pokutou. Strážník chtěl zjistit i jeho jméno, kdy se narodil, jak se jmenují jeho rodiče a sněhulák stále odpovídal nevím. Šoféři, kteří opodál pozorovali rozhovor sněhuláka se strážníkem, šli orodovat o to, aby ho strážník pustil, že si ho odvezou. Nešlo to. Strážník dal sněhulákovi pouta a odvedl ho na Bílé náměstí. Cestou je z oblohy sledovalo sedm sluníček. Jedno ze sluníček chtělo sněhulákovi hodně pomoci, ale nakonec mu ublížilo. Sníh se proměnil ve vodu a sněhulák zmizel. Krásná pohádka, i když již tolik let stará. A po dokončení četby pokračoval další program.