Staré pověsti české

Je 26. 10. 2015, 8 hodin a my u naší školy nasedáme do autobusu, abychom se vydali na cestu Starých pověstí českých. Asi po hodině přijíždíme do cíle, vystupujeme z autobusu a na vratech jednoho domu vidíme nápis „Čechova stodola“. Někteří z nás místo již poznávají, neboť v loňském školním roce jsme zde byli zjara. To byly Velikonoce. Dnes se sem dostáváme opět, ale naším hlavním cílem je seznámit se se Starými pověstmi českými. Čeká nás i malá tvořivá dílnička. Vzhledem k tomu, že se nacházíme v období halloweenu, jistě bude zaměřena na dýňový program. Neboť dýně, pavouk, netopýr, duchové odjakživa patří k tomuto svátku, kterým je bez pochyb halloween. Vcházíme do dvora a již odtud na nás čiší vůně tohoto svátku. Před námi jsou ještě dvě skupinky malých dětí, a proto musíme chvíli posečkat. Nevadí, uděláme si svačinkovou přestávku, něco si zahrajeme a pak budeme pokračovat ve slíbeném programu. Po přestávce se rozdělujeme na dvě skupiny. První skupina odchází do výtvarné dílničky, kde si odkládáme osobní věci a sedáme ke stolům. Druhá skupina zůstává v prostoru před recepcí, kde dokončujeme ještě svačinu a máme chvíli prostor, abychom si mohli zakoupit nějaké maličkosti a suvenýry. První skupina mezi tím již začala vytvářet. Jejich úkolem bylo vyrobit dřevěný závěs dýně, kterou jsme si vyzdobili podle svých představ a který si vezmeme domů. Po chvíli práce je výrobek hotov a my bedlivě sledujeme dlabání skutečné dýně, její očištění, abychom si ji pak mohli odvést do družiny. Též za malou chvilinku je hotovo a my se vyměňujeme. První skupina jde nakupovat, druhá jde vyrábět. Po více než hodině je vše hotové a my se těšíme na další program.

Přichází za námi praotec Čech, aby nás pozval do krásně vyzdobené Čechovy stodoly, kde se nachází na plátnech vytvořené obrazy ze Starých pověstí českých. Naše prohlídka začíná u praotce Čecha, který vystoupil na vrchol hory, prohlédl si krajinu a řekl: „To je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem oplývající“. „Již si nebudeme stýskati, neboť jsme našli kraj, kde zůstaneme. Vizte, to je ta země, kterou jste hledali. To je ta země zaslíbená. Jen jména nemá. Rozvažte, jakým jménem by měla být pojmenována.“ Chvíli přemýšlíme, ale pak je všem naprosto jasné. Ta země se jmenuje Čechy. To je země naše! Po více než hodině strávené ve stodole s praotcem Čechem, poznáváme další postavy Starých pověstí českých – seznamujeme se s Krokovými dcerami – Kazi, Tetou a kněžnou Libuší. Nasloucháme úryvkům z jednotlivých pověstí – poznáváme další postavy jako je Horymír a jeho kůň Šemík, jehož hrob se nachází v Neumětelích na Berounsku, král Ječmínek, Bivoj, Durynk a Neklan, kněžna Libuše, nasloucháme i Libušinu proroctví a mnoho a mnoho dalších zajímavostí. Praotec si nás i vyzkoušel. A zjistil, že toho víme opravdu hodně. Za správné odpovědi jsme získávali vždy nějakou drobnost. Postupně jsme si prošli všechny staré pověsti a pomalu a jistě se dostáváme do cíle. Tam na nás čeká i Bílá paní. O kousek dál se ukáže, zda se bojíme či ne. Naším úkolem je dostat se do jeskyně, kde se nacházel poklad. Pokud budeme mít opravdu štěstí, můžeme si odtud odnést poklad s drahokamenem a nebo si poklad můžeme vyměnit u pokladny za jiný dáreček.

A protože jsme si poklad našli, nikdo jej nemění a nechává si to, co si našel. A protože čas rychle utekl, my se musíme rozloučit a odjíždíme zpět domů. Věřte, nevěřte. Výlet se nám velice líbil, každý si zde našel své. A my můžeme jenom potvrdit slova, se kterými nás Čechova stodola vítala: „Čechova stodola je to místo vyvolené, pro „školu hrou“ jako stvořené“. A tato slova jsou skutečně pravdivá. Tolik zážitků, tolik informací se nikde nezíská jako v Čechově stodole. Děkujeme.