Sté mládě zebry Hartmannové
V sobotu 6. června 2015 přišlo v ústecké zoo na svět mládě zebry Hartmannové s pořadovým číslem 100!!
Počátek chovu těchto afrických kopytníků se datuje k roku 1975, kdy zoo zakoupila stádečko 12 kusů ze zoo Dvůr Králové. Jednalo se o jedince dovezené Ing. Josefem Vágnerem přímo z Afriky. Tato zvířata se stala základem dnešního chovu, historicky první mládě se narodilo v roce 1977 a byl jím hřebeček, který dostal jméno Markýz“, sdělila mluvčí zoo Věra Vrabcová.
Matkou malé klisničky je osmnáctiletá Unita, která se narodila v roce 1997 v ústecké zoo, otcem je osmiletý hřebec Hodari narozený v německé Zoo Mnichov. Do Ústí nad Labem dorazil před dvěma roky a je momentálně jedním ze dvou plemenných hřebců. „Unita je klidná a spolehlivá matka, která již odchovala čtyři hříbata. Porod proběhl v noci z pátku na sobotu, ráno po příchodu do stáje již bylo mládě na světě“, popisuje chovatel Zdeněk Doseděl. „Matka s mládětem nejprve zůstává kvůli klidovému režimu a odpočinku ve stáji, ven chodí až po několika dnech. Pokud počasí dovolí, půjdou oba poprvé na menší dvorky za pavilonem po víkendu, do venkovního výběhu, kde je budou moci sledovat i návštěvníci, o něco později“, upřesňuje chovatel.
Ústecká zoo momentálně chová největší stádo těchto vzácných kopytníků v rámci prestižní organizace EAZA (Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií). Čítá celkem dvanáct dospělých zvířat, z toho tři hřebce a devět klisen, a narozené mládě. V očekávání jsou ještě dvě další klisny, takže pokud vše dobře dopadne, měla by být v letošním roce stovka překonána.
Zebra Hartmannové byla pojmenována po manželce Dr. George Hartmanna, německého geografa a badatele. Je pro ni charakteristický úzký pás příčných pruhů nad kořenem ocasu a výrazný kožní lalok na krku, nemá pruhované břicho. Je to nejjižněji se vyskytující druh zebry, žije pouze v Namibii a ostrůvkovitě v Jihoafrické republice. V Mezinárodní červené knize ohrožených druhů je zapsán v kategorii „vulnerable“ (= zranitelný), v přírodě nejvíce trpí ztrátou přirozeného prostředí, zejména kvůli chovu hospodářských zvířat (oplocení vodních zdrojů apod.).