Stovka je málo, stovka je moc
Uznávám, že to vypadá jako špatná parodie na onu písničku začínající slovy: jednou je málo, desetkrát moc…, dál snad ani není potřeba ji citovat, zvlášť na dětských novinách. A přesto si myslím, že můj názor z nadpisu je pravdivý. Jen si to představte – co je vlastně stovka?
Malé dítě by řeklo, že jeden bič a dvě kolečka; nebo možná rybníčky… Později by nadaní matematikové po vyučování malé násobilky zvolili jako výklad definici, že jde o deset krát deset, případně by rovnou zmínili deset na druhou. Ani jedno z toho není vyloženě špatně, ale pořád je to jaksi málo. Není stovka taky náhodou bankovka ozdobená Otcem vlasti? Má sice lehce modrozelený odstín avšak pořád je to on – největší Čech Karel IV.
I Kája IV. je málo. No vážně, zkuste s ním jít třeba na nákup. Dobře, na zmrzlinu, nebo nějakou laskominu bohatě vystačí a možná ještě zbyde, ale s jídlem roste chuť. Co si příště nedopřát jenom jednu zmrzku, ale rovnou dvě? Anebo víc?! Pak se má tenhle lucemburský panovník co ohánět, aby bylo možné nakoupit všechno, na co má člověk chuť.
A tak to jde dál a je to čím dál tím horší. Dokud člověk sám nepozná hodnotu peněz a všechno mu pořídí rodiče, přijde mu stovka skoro jako tisícovka (ten rozdíl je jenom nepatrný – kolečko sem, kolečko tam). O něco později jde člověk poprvé na brigádu. Padesát korun na hodinu, žádná sláva… A to se ještě nikdo nezmínil o dani kdoví z čeho! Než si člověk jedno kilo zaslouží, dost se zapotí. A pak musí šetřit, aby vyšel do další výplaty, nebo aby mu zbylo na to, co si chce koupit a jinak by si to nemohl dovolit. To znají asi především holky – ty boty, kdo by jim odolal, když byly ve slevě. Na takový nákup je stovka málo…
Nebo takhle v knize. Sto stránkovou knihu asi četla většina z nás – možná jako první čtení, nebo třeba jako slabikář. Běžný knihomol zvládne sto stránek přečíst za odpoledne, v mezičase při telefonování s kamarádkami a chatování na Facebooku. O nějakých životně nutných přestávkách ani nemluvě.
Ale zkusili jste někdy sami stostránkovou knihu napsat? Většina lidí má problém napsat jenom několik málo stránek potřebných na češtinu na sloh; je to pro ně neskutečné utrpení. Není to nakonec vůči spisovatelům trochu nespravedlivé, když se kdoví jak dlouho moří s jediným titulem, který si člověk zvládne přečíst během několika hodin, ale on sám ho píše mnohonásobně déle? Čtenář pak netrpělivě čeká na pokračování příběhů svého oblíbeného hrdiny a ono nic. Notoricky známému autorovi by to asi neuškodilo, začátečník by s tím jistý problém mohl mít. A není to škoda?
Přijde mi, že i tohle málo, co jsem napsala je schopné dokázat, že stovka je málo, stovka je moc. Je to podobný případ jako ona úvaha o skleničce – mám poloprázdnou skleničku, když jsem optimista, budu se radovat, že je zpola plná, ale jako pesimista budu nespokojená, protože už je zpola prázdná. Nemělo by se zrovna takhle dívat na stovku? Z jedné části je to málo, ale ze druhé… Kdo ví, třeba i ta stovka by někomu mohla pomoci.