Svatý Mikuláš se svými pomocníčky navštívil školní družinu

Kde se vzal, tu se vzal, Mikuláš ve dveřích stál. V ruce velkou berličku, na hlavě měl čepičku. Z bílých vousů teplý šál, takhle přeci vypadal! A to bylo překvapení, když se ve dveřích objevil. Ale protože jsme všichni docela hodní, tak jsme se bát nemuseli. Chvíli si s námi povídal, a věděl toho o nás hodně. Poznal i ty naše malé hříšníky. Ale ty ho rychle ubezpečili, že již budou hodní a že se budou snažit.

Poté jsme mu i něco zazpívali, zarecitovali. Ovšem čertík, ten byl trochu nepokojný. Běhal po místnosti od jednoho k druhému a myslel si, že snad vezme někoho do pekla. Ale proč? Vždyť u nás to přeci není potřeba. Nakonec si s námi všichni zazpívali a andílci nám s Mikulášem předali nějaké sladkosti. Přesto u našich malých prvňáčků byla v jejich očích vidět nějaká nejistota. Proč by se báli? Vždyť i oni jsou moc šikovní. A tak odpoledne uteklo jako voda i my se s Mikulášem, čertem a andílky loučíme. Čerti slíbili, že jestli bude někdo zlobit, tak prý se vrátí. My jsme slíbili, že to není potřeba! My jsme přeci hodní a šikovní.